240km, 5 500 výškových metrů přes čtyři průsmyky..ještě před nedávnem bych si při představě takové klády jen poklepal na čelo. Pak mi o tomhle závodu vykládal Tomáš, starý chrt, někde nad škopkem, jak je to prý nádherný závod. I tak mi to ale přišlo jako čiré šílenství, včetně toho, že bych se měl trmácet tak daleko. Pak mě ale najednou dost chytla silnice, začal jsem poprvé v životě aspoň trochu rozumně jezdit (v rámci časového fondu). Když jsem si pak sesumíroval v hlavě, jak mám rád hory, jak mě láká zdolávání průsmyků, začalo to zlehka hlodat. Definitivním jazýčkem na miskách vah bylo vědomí, že to zvládla v předchozím roce i Jitka. Motto závodu je „mám sen“, tak proč si nezkusit takový splnit?!