Doma mi na stěně visí poměrně velká plastická mapa tehdy ještě Československé Socialistické Republiky. A na ní se v druhém nejjižnějším výběžku republiky zvedají v plastu vylisované Novohradské hory. Hory o nichž se moc nemluví, i když se vypínají mezi dvěma turisticky nejproláklejšími lokalitami, a to sice Šumavou a Třeboňskou pánví. Už dlouho mě proto lákaly pro svou odlehlost a minimální osídlenost. A až letos jsem si tyto hory konečně prosadil v naší bikové partě. Aby toho nebylo málo, zvolil jsem jízdu na těžko a itinerář cesty zněl následovně: odjezd z naší drahé Vysočiny vlakem ráno v 10:00 ze Žďáru nad Sázavou do Jindřichova Hradce, odtud pak mojí oblíbenou úzkokolejkou do Nové Bystřice. No a pak už pořád podél hranic přes Českou Kanadu, Třeboňsko, Novohradské hory a dál až na Šumavu.