O tomto závodě kolují takové zvěsti, že už jsem nevydržel je jen poslouchat a konečně jsem se letos přihlásil. Parametry 123 km a 3350 m převýšení budí respekt. Vyzbrojen přední mechanickou kotoučovkou avid, novými koly vpředu i vzadu a novým sedlem jsem se nemohl dočkat 9. září.Pro kontrolu svého těla jsem v Lídlu zakoupil hodinky s tepovkou za pěkných 400kč. I když mám letos najeto pouhých 6000 km, odhodlání a chuť poprat se s nejtěžším mtb maratonem u nás mi nechybělo. Jak se blížil termín závodu, vylepšovala se i předpověď počasí.

Protože pouze malí lidé si dávají malé cíle a já jsem velký nejen vzrůstem,mým cílem bylo Ruskou Sibiř letos vyhrát. Mluvila pro to i řeč čísel. Rok 2003 čtvrté místo, 2004 třetí místo, 2005 druhé místo, no a letos? Uvidíme, budu bojovat do roztrhání těla, ostatně to dělám vždycky. Můj plán dostává trhliny po tom, co si na netu v přihlášených čtu jméno Martin Šlégl. No nic, budu bojovat o další místa na bedně.

S nápadem zúčastnit se 24 hodinového závodu na kole přišel můj kamarád Jirka, který byl jedním ze sponzorů a tím pádem měl nějaké volňásky. Nemusel jsem se předem přihlašovat, a tak jsem mohl počkat na počasí, momentální zdravotní stav a rozhodnout se podle situace.

Že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla kola, asi ví každý správný cykloturista. Jsou ale místa, odkud je vidět daleko více, a nejsnadnější cesta k nim vede právě na kole. No nejsnadnější. Rozhledny jsou téměř vždy na kopcích, takže se u toho pořádně nadřeme. Naše snaha je však většinou korunována nádherným výhledem do kraje.