Má první a určitě ne poslední Jistebnice
Vítá vás Jistebnice, obec ležící v malebném severním okraji budějovického kraje pod Javorovou skálou nedaleko Tábora.
Okolní lesy, přírodní krásy a historické památky jsou ideálním místem pro odpočinek a rekreaci.
|
"Zni to hezky". Říkám si po přečtení těchto řádku umístěných na stránkách obecního serveru, které jsem objevil při hledání informací o tomto místě. Právě tady se koná další ze závodů seriálu Kolo pro život. Musím přiznat, že tyto slova nelhala. Snad bych ještě přidal, že zde bydlí i velmi milí a přátelští lidé.
Rozmary počasí...
Po již tradičně deštivém Vimperku jsme toužili po troše toho tepla a ještě více po nebi bez mráčků. Rozhodli jsme se tak poprosit boha počasí Adad o slitování. Je sedmá ranní a my si to valíme směr Tábor. Dle zpráv a pozorování okolí se zdálo, že naše modlitby byly vyslyšeny.
Vítá vás Jistebnice...
Přijíždíme do místa konání. Není pochyb, že jsme tu správně. Hlásí to nejen informativní značka Jistebnice, ale i uvítací cedule pro závodníky hned pod ní. Značení a navigace je vůbec specialitou místních obyvatel. Díky němu bez problémů přijíždíme na parkoviště pro účastníky. Tady nás už místní hasiči navádějí na přidělenou pozici. Jejich počínání připomíná práci pozemního personálu na letadlové lodi. (Ač to vypadalo snad trochu komicky, mě se to strašně líbilo :-)). Naše stíhačka Š19-Superb je na svém místě a můžeme jít na prezentaci. Vše jde bez problému s už zmíněným úsměvem. Převlékání do závodního kostýmu doprovází neustálé vzhlížení k obloze. Důvod je prostý. V pravidelném rytmu se tam střídají mraky se sluncem. S tím přichází i tak už omílaná otázka co na sebe. Raději se přikláníme k horší variantě, tedy deště. Po důkladném rozjetí míříme na start. Blíží se půl jedenáctá a všichni už netrpělivé čekají na výstřel.
Startovní povel z nebe...
A je to tu! Nenechte se však mýlit. Nešlo o výstřel. Snad jsme přinesli málo obětí, snad jsme bohy něčím rozhněvali, kdo ví. Každopádně přesně 30 vteřin před startem začalo strašně pršet. Nakonec selhala i pistole. Nikdo už ale nečeká a vyrážíme vpřed. Úvodní část je dobře postavena a je zde dostatek místa pro předjetí. Aby toho nebylo málo, ani ne po kilometru se na nás sesypala další sprška, a to v podobě krup. Tak to jsem ještě nezažil. Dle propozic na nás čekají dva okruhy o délce 32 km. Skutečnost je však jiná, ale o tom až později. Povrch i členitost terénu je opravdu pestrá. Na trasa závodu se střídají asfaltové, polní, lesní i kamenité úseky. Nechybí technické stoupání a klesání často doprovázené bahnitým podkladem, který prověřuje umění a hranice většiny z nás (naštěstí úrazů bylo minimálně).
Déšť na začátku mi opět dál co proto. Moje přece vzetí "zajet pořádný výsledek" se mění na "dojet". Bohužel patřím k těm nešťastníkům, kterým déšť zrovna moc nevyhovuje, a tak bojuji sám se svým tělem. Po průjezdu prvním kolem a tedy opětovným místem startu, si říkám, že to snad už dojedu. I když se mi dle sledování hodinek zdá, že to trvalo nekonečné dlouho. Po cestě se dozvídám, že onen první okruh měřil trochu více. Cca 40 km. Pole závodníku se roztáhlo a roztrhalo už na prvních kilometrech, takže není výjimkou, že se jede sólo, v nejlepším případě dvou či třech. Po jednom takovém sjetí se dozvídám, že druhý okruh je naopak kratší. Bohužel jsem tuto informaci získal pár kiláků před cílem. Pokud jste člověk co nespěchá a patříte mezi ty co si závod vychutnají se vším všudy, je po cestě umístěno spousta cedulek s vtipnými slogany. Člověk se zasměje a pobaví a případné trápení se určitě trochu zlehčí. Na trase také nechybí panovník se svými poddanými a ochotně nabízí občerstvení v podobě piva. S úsměvem a díky odmítám. Dalším milým překvapením jsou dvě zdravotní sestřičky v druhém kole. Chvíli přemýšlím zda mám čí nemám padnout a nechat se tak od těchto půvabných zdravotnic dát první pomoc (nejlépe z úst do úst). Vítězí závodní duch a také vidina teplého jídla suchého oblečení. Zanedlouho vjíždíme do cílové rovinky. "Tak je ten druhý okruh opravdu kratší". Line se mi z úst při pohledu na computer. Proč je však v propozicích uváděno úplně něco jiného je mi záhadou. Při průjezdu pod cílovým obloukem zažívám obrovskou úlevu a radost.
Mytí, teplo, zpěv...
Spěchám pod vojenskou sprchu, která ač studená je velice příjemná a hurá převléct do suchého. Na řadu přichází očista kola a lehké vyjetí. Jídlo je super. Jsou připraveny těstoviny buďto s mákem nebo boloňskou omáčkou. Myslím, že byl i guláš s rohlíkem, ale to nevím zcela přesně. Kapela hraje o sto šest, dlabe se, klábosí a pivo teče proudem. Vyhlášení je oproti propozicím posunuto, což je fajn. Ač je skvělá atmosféra a je připraven další program, většina lidiček se už těší domů na teplou sprchu. To potvrzuje i rychle se vyprazdňující místa pro parkování. Odjíždíme opravdu spokojeni.
Resumé...
Pořadatelé se opravdu činili. Stavitel tratě má dle mého názoru opravdu cit a zaslouží pochvalu. Snad by jen neuškodilo na některých místech zbavit cestu okolních křovisek, které občas překážely a uštědřily mi i pár dobře mířených rán nejen do hlavy. Značení bylo fantastické, včetně vtipných cedulek. Ač byla, dle výše zmíněného, trať velice členitá a nedala příliš vydechnout, neměl jsem problém se sledováním značení a tedy případným následným blouděním. Pořadatelů bylo všude dostatek. Stejně tak občerstvovaček, jídla, pití a dobrovolníku co ho nabízeli. Sprchy byly studené a doslova vojenské, ale byly celkem fajn. Stejně tak mytí kol probíhalo díky už zmiňovaným hasičům rychle. Možnost výběru jídla, včetně jídla jako takového, byla super záležitost. A konečné vyhlášení a tombola? také bez problému.
Jedinou temnou skvrnou tedy byly dle mne, zmiňované chybějící informace o skutečné délce jednotlivých okruhů. Pár řádku na internetu, nebo pár slov těsně před startem, že půjde o jeden delší a jeden kratší okruh by určitě neuškodily. Je pravdou, že toto překvapení měla většina z nás, a tak byly podmínky pro všechny stejné. "Ale stejně." Moje konečné hodnocení (stupnice od 1-5) je určitě 1 s malým mínusem za info o zmiňované délce jednotlivých okruhů (snad se na mě pořadatelé zlobit nebudou :-).
Zvláštní poděkování...
Ještě jednou bych chtěl poděkovat pořadatelskému teamu a lidičkám z Jistenbice za skvělou atmosféru, vřelý a usměvavý přistup a super organizaci a podporu celé akce. Je vidět, že pokud je chuť a zapálení jde udělat závod s velkým Z a nepokazí to ani nepřízeň počasí. Děkuji a příští rok určitě nashledanou. Jen doufám, že bůh Adad nám bude více nakloněn.
|
|
|
|
| Aktuální recenze |  |
| Reelight SL100 Flash |
 |
S nástupem zimy a krátícími se dny jsem přemýšlel nad lepším osvětlením svého kola. Dilema nabíjení akumulátoru, anebo výměny baterií, jsem nakonec vyřešil úplně jinak, indukčními blikačkami Reelight SL100 Flash.
|
 všechny recenze |
| Stáhněte si z Bajku | |
| BAZAR aktuálně | |
10.04.2024 - poptávka
|
10.04.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
26.12.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
12.10.2023 - poptávka
|
|
Vytiskni článek
Informuj kamaráda o článku
Přidej vlastní názor
Slovník neznámých pojmů
