Místo konání

Město, které je zapsáno mezi památkami Unesco, proslulé svou bohatou historií a mnoha památkami nevyčíslitelné hodnoty, se stalo již po druhé místem uspořádání bikového maratonského klání pod záštitou obce a Bike Clubu Kutná Hora. Jelikož se jedná o mé rodiště, bylo by neodpustitelným hříchem se této akce nezúčastnit. Naopak je to svým způsobem povinnost a navíc příjemná. Informace z místa konání hovořily o tom, že se na připravované trati trénuje o sto šest, od prvního zveřejnění její varianty. Pořadatel neponechal nic náhodě a snažil se maximálně vyjít vstříc jak komisařům seriálu Kola pro život, tak vlastním účastníkům. Výsledkem byla trať, kterou bylo možně pár týdnů před závodem, za doprovodu a podrobného výkladu zástupce klubu Pepíka Straky, projet a seznámit se s jejími nástrahami. Tato vyjížďka byla veřejná a dlouho před konáním avízovaná v místním tisku, na internetových stránkách pořadatele a mezi cyklistickou veřejností. Je to dost ojedinělé, a stoji to za zmínku a pochvalu.

Pár dní před konáním se objevily informace o rivalitě a taktických bojích mezi místními bikery, kteří se předháněli svými výroky a slovními útoky na své soky :-). Dokonce prý nevynechali ani tisk. Vše samozřejmě probíhalo ve sportovním duchu. Je vidět, že v tomto kraji má cyklistika silnou pozici a základnu a tyto závody patří mezi prestižní a vysoce ceněné pro místní komunitu.

Pátek

Přijíždím v poledne a dozvídám se poslední novinky. Objevila se nepatrná změna v úplném závěru tratě, která sice tuto část o dost zrychlila, ale také účastníky ochudila o moc pěkný zážitek z technické pasáže v lese. V místě prezentace, v těsné blízkosti plaveckého stadionu a také místa startu, vládne klid a pohodička. Krásné děvuchy nám předávají čísla, čipy a pomóóóóć miliontou ledvinku. Buď mám takovou smůlu, a nebo se jích letos moc urodilo. No nic. Chvíli ještě klábosíme s nově příchozími, a pak už hurá do města na dlabanec. Je vidět, že místní touto akci opravdu žijí a všude je plno. Každý se snaží doplnit a předzásobit energii po svém. Z valné většiny vyhrává zlatavý pěnivý mok a italská kuchyně. Probíráme poslední informace od pořadatelů. Řeč se také samozřejmě stočila i na již zmíněné boje mezi místními závodníky. Moc se u toho bavíme, ale jedno je jisté, slibuje to velký boj a zápolení na trati. Vydatně posilněni odcházíme směr pelech.

Sobota

Je teplo a lehce pod mráčkem. Start je stanoven na dvanáctou hodinu, a tak si nikdo se stáváním problémy moc nedělá. Prezentace je v plném proudu a okolí startu se kvapem plní, což vypovídá o velké účasti. Půl hodiny před výstřelem se objevují v prostorách startovního koridoru první nedočkavci. Lehce se rozjíždíme a pozorujeme okolí. Oko zaznamenává známe tváře z řad Elity. Účast Purmenského, Boudného, Spěšného, Hejduka a mnohých dalších vypovídá, že půjde hned od začátku o vražedné tempo a boj o pozice. Pořadatelé si velkou hlavu s hlídáním startovního prostoru moc nedělají. A tak se závodníci v klidu řadí ze předu. Symbolická páska je nakonec posunuta o dobrých deset metrů. Je poledne a všichni netrpělivě čekají. Organizátoři si dávají na čas. Kdo čekal výklad a informace o trati ten se nedočkal. Alespoň jsem ho nezaznamenal. Škoda. Je 12.15 a hlasatel informuje o poslední minutě do startu.

Start

"Prask"!. Pole se dalo do pohybu. Ostrou pravou následuje, po několika metrech do mírného kopce, ostrá levá. Sjíždíme po asfaltce k místnímu potoku "Vrchlici", který nás doprovází až k viaduktu, jenž ho křižuje, a po kterém se dostáváme za doprovodu policie do prvního stoupání směr Kaňk. Tam má dle prognóz, dojít z valné většiny k roztrhání startovního pole, což se také děje. Těsně za třešňovou alejí točíme do lesa, do prvního kontaktu s terénem. Po asi třístech metrech se opět vracíme zpět na asfaltku. Křížem přes hlavní komunikací a za nutného výskoku na asi 30 cm obrubník, který se stal osudným mnohým bikerům a v jehož okolí to znělo jako na hadí konferenci, se sjezdem po polní cestě dostáváme do malé vísky Grunta, za kterou následuje postupné stoupání na Malý Kuklík. S podivem zjišťujeme, že si to část lidí zkrátila a dojíždí nás z pravé strany. Těžko spekulovat zda úmyslně či nikoli. Následuje lehký sjezd a jsme na asfaltce. Ta se po čase mněni v sadovo-polní cestu. Točíme kolem Miskovického vrchu a postupně klesáme do stejně jmenované obce. Tempo je stále ostré a požadovaný odpočinek se nekoná. Navíc fouká větřík, a tak přichází ke slovu silničářská technika, tzv. jízda v háku. Naše skupinka se postupně obměňuje.



Silueta Chrámu Sv. Barbory vypovídá, že se vracíme zpět do města. Dostáváme se však jen na jeho okraj, zvaný Žižkov. Po postupném ztrácení výškových metrů točíme vpravo a opět stoupáním k Sv.Trojicí, nějaké ty metry nabíráme zpět. Jde zhruba o 20 km a skupinky bojujících cyklistů už mají většinou svůj stálý počet a osazenstvo, které více či méně spolupracuje. Ta naše nevydržela a jedeme ve dvou. Před námi je na dohled, asi ve vzdálenosti 50 m, peloton o zhruba deseti lidech. Zdá se, že taktika jim moc neříká, a tak je při průjezdu první občerstvovačkou, která je na cca 23 km u Velkého rybníka, doháníme a jedeme s nimi. Projíždíme chatovou oblastí kolem nádherných skal, které jsou populární pro vyznavače alpských disciplín. Krátký úsek lesem nás opět vyplivnul do polí. Začíná být pěkný pařák. Valíme to obcí Malešov a pomalu se přibližujeme k Sionu. Cesta lesem je rychlá, trochu technická a čeká tu na nás jeden brodík a dva mostíky.

Přichází první problém. Čelní část naší grupy se na jednom rovném úseku rozhodla a prudce točí vpravo. Ihned je naháníme zpět. Jak jsem se později dověděl, bylo mraky těch, ba i místních, kteří si stejným manévrem trať nedobrovolně prodloužili. Těžko říci, kde byla chyba. Je pravdou, že se v lese nachází spousta značení dosti podobném tomu našemu. Jsou zde totiž okruhy pro vyznavače běhu. Následně mírně stoupáme ven z lesa, abychom se průjezdem vískou Polanka dostáli po poli zpět do jeho útrob. Hned na počátku je super technický sjezdík. Zadek jde dozadu nad kolo a "hurá dolů". Super. Je jasné, že to co jsme sjeli, bude potřeba zase někde vyšlapat. Zákony jsou neúprosné, a tak asi po kilometru se před námi zvedá zem. Způsob dosažení vrcholu každý volí po svém. Většina kombinuje běh s chůzí. Nahoře, v místě zvaném Roztěž, už na nás netrpělivě čekají. Poznávám známe tváře, které fandí a mohutně povzbuzují naši ochabující vůli a ženou nás vpřed. Už vsedle a čumákem dolů to valíme lesem na rozcestí, kde se dostáváme na asfaltku a opět lehce šplháme. Máme za sebou asi 35 km a kdo pořádně prostudoval trať ví, že bude následovat dlouhý rychlý úsek, na kterém se opět bez silničářské techniky a spolupráce neobejdete. Jede se jak o život Opět se dostáváme k Velkému rybníku, kde je možné se podruhé občerstvit. Bohužel se mi to nedaří. Je to v místě, kde jste docela rozjetí a závodní srdce vám nedovolí příliš zpomalit. Chudáci holky. Dva kelímky, po mé opakované neúspěšné předávce, konči v jejich dekoltu. Budu jim to večer muset trochu vynahradit :-). Každopádně si myslím, že místo nebylo zvoleno úplně šťastně. Je jasné, že pro pořadatele to byla výhodná pozice, ale pro jezdce, mnozí budou se mnou určitě souhlasit, je to příjemnější v nějakém stoupání, či na jeho konci, kde to člověka příliš nezpomalí a navíc nehrozí případné kolize z prudkého brždění a následného manévrování. My jsme měli např. pomocníky v Malešově (25 km) v mírném stoupání za zatáčkou, kde cyklisté měli malou rychlost a dostatečný přehled o situaci kolem sebe. Bylo to super.



Jsme znova v lese. Opět za doprovodu Vrchlice, kolem Těšitelova mlýna, se dostáváme krásnou technickou pasáží do závěrečné části závodu. Cesta se postupně mění v rozbitý asfaltový úsek, který nás přivádí zpět do města permoníků. Míjíme zastávku Kutná Hora předměstí a po cestě, která vede po okraji lesa, se dostáváme do závěrečných kilometrů. Dochází k posledním bojům a šlape se co síly stačí a tělo dovolí. Letmý pohled napovídá, že se nacházíme nad místem počátku našeho zápolení. Přichází prudké klesání, zakončené ostrou zatáčkou vpravo. Následně po cca 50 m za doprovodu smyku točíme vlevo a hurá do cíle. Poslední hup (něco pro diváky, což si nikdo neodpustil) a jsme tu. Dostáváme občerstvení a uleháme na trávník před bazén, kde máme dobrý výhled a strategické místo při čekání na další naše kamarády a soupeře.

Cíl

Trať byla rychlá, takže rozestupy jsou minimální. Sluníčko svítí, a tak nikdo nikam nespěchá a v klídku se popijí Pivo a baští kuřecí řízek s chlebem, který je připraven jako odměna pro dnešní hrdiny. Mráčkem pro dnešní den, byla sprška protestů na hlavy pořadatelů, spojené s blouděním bikerů. Zjišťuji, že to nebyla jen jejich vina. I přes důkladnou kontrolu těsně před startem, se našlo pár dobrovolníku, kteří si dali tu práci a otočili či úplně odstranili část značení. Na druhou stranu by mohlo být více lidi na trati, kteří by ukazovali ten správný směr a mohli těmto případným protestům alespoň z části zabránit.

Vyhlášení

Vyhlášení je plánované na 16 hodinu, ale nakonec je o hodinu déle. Probíhá ale rychle. Tombola je řešena trochu netradičně a dle mne trochu nešťastně. Čísla byly předem vylosovaná a ti co zůstali a těšili se na napětí a legraci, byli o tento zážitek ochuzeni. Pořadatelé klidně mohli listinu vyvěsit předem. Na večer je připravena cyklistická párty v místním nočním podniku. Dle mých postřehu, však většina účastníku uhnízdila v hospůdkách a restauracích, kde byl klid a příjemné prostředí pro výměnu dnešních zážitků.

Plusy a minusy

+
	Trať. Byla zvolena s citem. Všude dost místa na předjetí a nabídka co do profilu, členitosti a převýšení byla pestrá.
	Prezentace. Bez velkých problémů a front.
	Seznámení s tratí. Možnost projetí trati s jejím autorem několik týdnů předem, je určitě plusem. Navíc to slouží k zjištění nedostatků, názorů vlastních bikerů a následným případným úpravám.
	Vyhlášení. Rychlé, i když o hodinu posunuté.
	Sprchy. Možnost umýt se a následně si zaplavat v bazénu je na naše podmínky luxus. Je to příjemné, a to hlavně pokud by nevyšlo počasí. Prostě zázemí jak má být.
-
	Občerstvovačky. Sice byli dostatečně připraveny, ale jejich umístění by určitě sneslo změnu.
	Jídlo po závodě. Řízek nebyl špatný, ale opět by neuškodila vegetariánská varianta, nebo místo chleba třeba těstoviny.
	Značení a dobrovolníci. Díky letošní škodné, bude nutný jejich počet na příští rok určitě zvýšit a zamezit tak jejich nájezdům.
	Tombola. Myslím, že napětí při losování v přímém přenosu nic nenahradí a je to legrace. Navíc systém předem losovaných cen svádí ke spekulacím.

Resumé

A je tu opět mé neúprosné hodnoceni. Jednalo se sice o akci v mém srdci blízkém místě, je však potřeba být objektivní a spravedlivý. Naopak možná bych měl být i přísnější. Dávám za 2. Bloudění účastníků moc k popularitě nepřidává, ba naopak. I když za to přímo pořadatelé nemohou, musí počítat se vším. Další sražené body jsou za jídlo a nedodržení časového plánu. Vetší pozornost by zasloužilo i řazení na startu a zamezení tak předbíhání a zbytečných slovních přestřelek. Každopádně i přes tyto výtky, vás srdečně zvu na další ročník. Znám pořadatele a vím, že si tyto řádky a případné reakce a postřehy ostatních účastníků vezmou k srdci a udělají vše pro maximální spokojenost v následujícím 3. ročníku Kutnohorské 50 2005.