Je sobota 29. května. Vstáváme před šestou. Se sirkou v oku a po čtyřech si to šinu pod sprchu. Z ní už po dvou, o trochu rychleji, do kuchyně něco zdlábnout a hurá do Klatov. Ještě že jsem si vše připravil večer a čísla za nás vyzvedli kamarádi. Ti si teď ještě klidně chrupkají na místě činu. Cesta z Prahy je poklidná a rychlá. Vycházející sluníčko dává naději, že by dnes mohlo jít o nádherný, teplý den. Co mě ale překvapuje, je, že po cestě moc cyklistů nepotkáváme.

V Klatovech je už situace jiná. Vypadá to, že všichni jsou už dávno tady. Auta stojí, kde se dá, a lidiček na strojích rozmanitých značek a barev, oblečených obdobným způsobem, je tu jak vos na bonbónu. Jezdí městem sem a tam, nahoru a dolů, ve snaze o zahřátí. Koukám na hodinky. Je 8:00. Před sídlem již probuzených kamarádů je už vše také v plné přípravě. "Blik!" Teď mi to dochází. Vlna je jen pro 200, a co ten zbytek? "Kdo dřív přijde ten .........." Trochu drsné, s ohledem na 2300 přihlášených na krátkou trať, ale to je Král.



Rychle do montérek, pár kilometříku na zahřátí a valíme směr náměstí. To už ale připomíná mítink odborářů za minulé éry. Je tu plno. "Ještě že jsem v první dvoustovce". Zajíždím do brázdy a zjišťuji, že mě vůbec nikdo nekontroluje. Asi je to postavené na důvěře... Jak se zdá, funguje to. A copak to tu máme:-)? Po loňských zkušenostech, kdy to tu občas vypadalo, jako sraz hafanů, kteří značkují kdejaký kout kolem náměstí, pořadatelé umístili záchodky přímo uprostřed dění. Jaká to úleva. Je zhruba pět minut do půl desáté. Nastává uvolnění pásky mezi první vlnou a ostatními. Začíná se to pěkně štosovat.



"Řach ho!" Pole se dalo do pohybu (tedy jeho první část). Vedoucí vůz nás směruje mimo město do terénu. Nikdo nikam nespěchá, každý ví, co ho čeká. Kamarádi jsou už u mě. Točíme doprava a prvně stoupáme cíl Hejno. Trať vede převážně po lesních cestách, plných kamenů a kořenů. O bláto také není nouze. Útržkovitě rozpoznáváme předešlou trať. Pole je už značně potrhané a tvoří se skupinky, jejichž počet a osazenstvo se s přibývajícími kilometry ustaluje. Přes Podolský mlýn se řítíme k prvnímu natankování - Javoří. Jak se zdá, většina má hrby plné. Po asfaltce nás to vede do Velhartic, a opět šlapeme směr vzhůru na Borek. Následuje jeden z mnoha technických sjezdů, kde se každé zaváhání trestá. Píchlá duše patří mezi mírné odsouzení. Každý proto raději volí odstup a koriguje rychlost. Jeden z naší skupiny riskuje a pravidla porušuje. Dozvídám se, že se nakonec rozhodl pro podrobný průzkum okolního křoví. Že by už rostly? I můj kamarád a učitel v jedné osobě se tomuto nevyhnul a vyzkoušel pohostinnost matičky Země. Naštěstí v obou případech bez následků. Opět jsme pohromadě. Hlavňovice hned poté pořádají banket pro hladové vlky, lépe řečeno štvance. Jde o druhou občerstvovačku, kde je všeho hojnost. Je to cca 26. kilometr, a tak se určitě vyplatí doplnit tekutiny, a případně i nějaké ty kalorie. Snažíme se krotit tempo, i když to jde opravdu těžko. Máme za sebou necelou polovinu a už teď víme, že závod v tomhle provedení je daleko zajímavější, pestřejší, prostě super! Přírodním parkem Kochanov začínáme dupat na obávaný vrch směr Kaple. Obavy jsou, zdá se, celkem zbytečné.



Jak se říká "do třetice všeho dobrého", trest padá i na mě. Místo činu - kaluž v lese, plná nespecifikované barevné tekutiny. Všichni projíždí, až na mě. Jedna noha, druhá noha. Hlavou mi prolétá upozornění, že na bahenní lázně teď není kdy. "Ach jo, tak snad příště." Po zdolání vrcholu nás opět vítá několik cedulí s vykřičníky. Šupajdíme si to hlava nehlava dolů. Cestu pak lemují říčky a potůčky, které tomuto místů dodávají zvláštní atmosféru. Chotěšov. Třetí občerstvovací stanice a připomínka toho, na co se všichni tak těšíme. "Pomóóóc!!!" Brody na Ostružné v Rajském údolí se neúprosně blíží. Alespoň, že jsou už spíše v druhé polovině, než tomu bylo loni. Vítá nás křik a vřava diváků. Opět jich tu není zrovna málo. Co je tak krásného na lidském neštěstí? Co je to za sílu jenž přivedla tolik očí až sem doprostřed divočiny? "Vpravo! Vem to vpravo!", zní kolem. Beru. Voda všude a my stojíme po kolena uprostřed potoka. Potlesk a radost (ne naše) je slyšet všude kolem. Sápeme se ven a nasedáme vstříc dalšímu otužování o kousek dál. Naše vzájemné pohledy zní jednoznačně. Dává se do nás pěkná zima a svaly tuhnou. No nic. Ženeme se vstříc další zkoušce brod number two :-)! Počet lidiček mi připomíná pranýřování ve středověku. Ještě že přihlížející neházejí proslulé kamení a blíže nespecifikované potraviny :-). Historie se opakuje a naše nohy opět spočinuly na říčním dně. Po vyškrábání se na břeh zjišťuji, a nejen já, že jsme alespoň dokonale umytí, tedy mimo uší. Kromě řetězu to prospělo i našim miláčkům (kolům - to na vysvětlenou pro naše drahé polovičky, aby nedošlo k případným dohadům a špatnému výkladu). Přihlížející jsou skvělí a odměňují nás hlasitým potleskem a jásotem. Následná diskuse v naší grupě je plná vtípků a poznámek na předešlou plaveckou olympiádu. Díky sluníčku osycháme celkem rychle a pohoda a závodní duch opět vítězí. Kromě mokra v botách je to celkem v pohodě, ale to prostě k závodům horských ořů patří.

Milník, který je mimochodem na každém 10 kilometru, ukazuje číslo 50. Je to místo nesoucí název Zahrádka a dochází zde k rozdělení delší a kratší trasy. Dlouháni šplhají vlevo do kopce a my to pereme rovně dolů. Opět smekám před stovkaři a přeji jim hodně štěstí. Až k Loretě je avízovaný zcela nový úsek. Je opět super! V obci Brtí, asi 55 kilometr, je poslední možnost doplnění energie a tekutin. Následují Lukavice, Kněžice, a už jsme na asi 67. kilometru, kde se obě tratě opět spojují. Jde převážně o asfaltky s lehkým profilem. Zmatek, který vznikl spojením, mně s odstupem přijde komický, ale nevyhnutelný. Do této částí tvořili naší skupinu převážně tři lidé. Teď je nás najednou deset i více a nabalujeme další. Všichni si vzájemně kontrolují čísla a snaží se zjistit, zda má cenu se honit s tím a tím. Míjím jednoho dálkaře. Vytřeštěně na mě kouká a snaží se mě hned chytnout. Jeho vyděšený pohled, připomínající dítě, kterému seberete hračku, střídá klid a zvolnění ve chvíli, kdy se dozvěděl, že jsem z krátké. Do cíle zbývá něco málo mezi 5-6 kilometry a všichni jedou naplno. Točíme to kolem Klatov vlevo. Taktizuje se. Poslední mírné stoupání rozhoduje. Každý se snaží ze sebe dostat poslední energii, ale unavené tělo se občas ozve v podobě křečí, které zpitvoří nejeden úsměv cyklistův. Na proslulý stadion se dostáváme sjezdem po dřevěné lávce. "Píííp." Čip oznámil konec našeho trápení. Krásné děvuchy nám podávají iont a my plni zážitků, prohazujeme pár slov se soupeři a zároveň kamarády z tratě.

Pomalu se přemísťuji do prostoru stadionu. Čeká tu občerstvení v podobě guláše či rýže a samozřejmě piva. Kdo má chuť, není nouze o párky, maso, zmrzku, apod. To už ale za své. Čekání na kamarády nám krátí doprovodný program a spousta stánků se zajímavými věcičkami. Vyhlášení je stanoveno na 18.00 hod. Zbývá spousta času na umytí sebe i kola, dlabanec a obvyklé příjemné klábosení o závodě a všem ostatním kolem tohoto nádherného sportu.

A jaký byl tento již 11. ročník? Počasí se opět vydařilo. Bylo teploučko a slunečno. Troufám si říct, že nová trasa se fakt povedla a mnozí z nás neskrývali nadšení. Značení a hlídek na trati dostatek. Snad jen více záchranářů na nebezpečných úsecích by bodlo. Každopádně upozornění na tato místa, a nejen je, byla dobře viditelná a množství dostatečné. Občerstvovačky byly zásobeny skvěle a hojně. Možnost umytí sebe i kola je už tady samozřejmostí. Jídlo po závodě bylo mňam a nebyl problém si několikrát přidat. Co bych ale vytknul, je start a začátek závodu. Na toto téma jsem slyšel hodně výtek. Rozdělení do několika vln by určitě neuškodilo, vzhledem k množství bikerů. Navíc na prvním úseku, oproti loňsku, se to ucpalo opravdu řádně. Ani Gutalax by to neprošťouchl. Vyhlášení probíhalo rychle a v klídku. Tedy až na tombolu, která se fakt táhla, a možná by stálo za to, část cen, hlavně těch "obyčejných", losovat předem a vyvěsit. Dále se hodně diskutovalo o oddělení kategorie Elita od amatérů. Něco na tom je. Seriál spořitelny to už udělal a myslím, že to je jen ku prospěchu.

Opět zbývá už jen mé bodové hodnocení a poděkování. Takže na stupnici od 1 do 5 dávám 2. Dále děkuji všem pořadatelům za krásné zážitky v poslední májové sobotě a všem divákům za jejich podporu a povzbuzování.

AUTHOR KRÁL ŠUMAVY 2004