Cykloputování Litvou - část VII.
| Ráno vyjíždíme za mírného, ale vytrvalého deště.
Cestou do Jonavy potkáváme dva těžce nabalené cykloturisty, jeden z
nich se s námi dává do řeči. Dozvídáme se, že je původem Němec,
ale přes třicet let již žije v Jihoafrické republice. Se svým přítelem
z Namibie podniká cykloturistiku každoročně. Letos křižují Evropou,
na cestě jsou již šestým týdnem (co je to proti našemu druhému). |
Litva 2002 X. den (89 km, 18 km/h,
 )
Kedainiai - Jonava - Kaunas - Žiežmariai
|
| |
|
V Jonavě
Na dálnici Kaunas - Vilnius
|
Ráno vyjíždíme za mírného, ale vytrvalého deště.
Cestou do Jonavy potkáváme dva těžce nabalené cykloturisty, jeden z
nich se s námi dává do řeči. Dozvídáme se, že je původem Němec,
ale přes třicet let již žije v Jihoafrické republice. Se svým přítelem
z Namibie podniká cykloturistiku každoročně. Letos křižují Evropou,
na cestě jsou již šestým týdnem (co je to proti našemu druhému).
Ptají se nás na cestu. Jsou oblečeni do nepromokavých svršků, proti
čemuž působíme se svými elasťáky (šusťáky máme všichni
promokavé) a pláštěnkami poněkud chudě. Radíme jim, jakou cestou se
mají vydat.
Kousek dál potkáváme na kolech dva Slováky od Zvolena. Jejich původním
cílem bylo Finsko, ale pro nedostatek času jedou jen do lotyšské Rigy.
Zpřesňujeme a rozšiřujeme jejich skromnou zásobu litevských slov,
naopak oni se chlubí, že v pivním stánku v Jonavě učili Litevce
Slovensky. Od včerejška si Ivka stěžovala na uvolněný střed na svém
kole. Nikdo z nás s tím nedokázal ráno pohnout. Iva, nedůvěřivá k
našemu snažení, radí se Slováky, co s tím. Dozvídá se ale, že náš
nový kamarád má totéž a doufá, že mu pedály neupadnou. Bavíme se
dál o Litvě, o litevském pivu a o další cestě. Jednomu z nich v
polském vlaku rozřízli ve spánku žiletkou ledvinku a vybrali z ní všechny
jeho peníze. V Polsku se skutečně krade a vždy
kradlo hodně.
V Jonavě jsme celkem prokřehlí, sháníme se proto po
restauraci. Zastavujeme před samoobsluhou a opíráme kola. Nějaký chlápek
nás mezinárodními posunky varuje, že tady bez hlídání o kola lehce
přijdeme. Když přeložíme jeho výstup do češtiny, opakoval stále něco
ve smyslu: "kolo ... fuč!!!". Po chvíli pátrání nacházíme
zastřešený zahradní "baras". Ceny jsou přijatelnější než
na Kuršské kose, korespondují s našimi: výborná a solidní porce vepřového
v těstíčku s hranolky a oblohou nás stála 8,50 lit (85 Kč), polévka
2 lit (20 Kč) a čaj 1 lit (10 Kč).
Rozhodujeme, že naše litevské putování kvůli deštivému počasí
zkrátíme o návštěvu národního parku Dzúkija. Taky již nechceme
dnes podniknout cestu po rozbředlé prašné cestě a domlouváme se na
cestě po hlavní litevské dálnici A1 mezi Kaunasem a Vilniusem. Alespoň
z dálky proto vidíme druhé největší litevské město, Kaunas.
Historicky byl hlavním městem, nyní si jsou s Vilniusem velcí rivalové.
Dálnice nás zklamává, je na ní podle očekávání obrovský
kamionový provoz, špatně se na ní dýchá, navíc často chybí
odstavný pruh. Romanovi se láme jedna špice na zadním kole, proto
centruje. Na obzoru se začínají, zatím matně, rýsovat potíže s
jeho výpletem. Stanujeme uprostřed jablečného sadu, kam je vstup zakázán.
Při našem příjezdu nás pozorují lidé v autě projíždějící
sadem, ale ze setkání nevyvozují žádné důsledky.
Nad večeří jsem vzpomněl na to, jak asi dopadlo sestavení vlády
po volbách v naší domovině. Rozpoutala se tak do noci bouřlivá
diskuse na téma socialismus, komunismus, kapitalismus, demokracie a náboženství.
To jsem tomu dal...
|
Litva 2002 XI. den (56 km, 17.3 km/h,
 )
Žiežmariai - Vievis - Trakai
|
| |
|
Vievis
Národní park Trakai
Trakai
|
Jakmile vyjedeme ze sadu, který byl místem našeho spočinutí,
začíná pršet. Na soukromé silnici, která do sadu ústí, stojí u
aut lidé, kteří nevěřícně zírají, odkudže jsme se zde najednou
zjevili. Vesele je ze sedla zdravím litevským "Labas!", což
je něco jako když česky řeknete "Dobrej!".
Vracíme se na dálnici A1, které se držíme až do Vievisu. Nachází
se tady náš starý známý T-market a na okraji dálnice i pravoslavný
kostel. Opouštíme dálnici a vjíždíme do historického národního
parku Trakai. Otvírá se nám krajina plná jezírek a jezer.
Roman přichází o další špici. U své Velamosky není schopen
demontovat pastorky a vložit nějakou z náhradních špejlí, které s
sebou vláčí Ivka celou Litvou. Rozmanitost nářadí v Ivině výbavě
také stojí za zmínku. Některé kousky nám připadly jako stvořené
pro televizní soutěž Kufr.
Samotné město Trakai se nachází na poloostrovu obklopeném dvěma
jezery. Větší z nich Galvé (hlava) je největším v parku a slouží
jako středisko vodních sportů. Perlou je hrad Trakai sídlící na
jednom z jedenadvaceti ostrovů na Galvé. Každý ostrov má své jméno,
historii a někdy se k němu pojí i legenda.
K hradu Trakai vedou dřevěné mosty, hrad je nově zrestaurován,
veřejnosti přístupný. Příchozím zpestřují atmosféru hráči na
tahací harmoniky. Prohlídka se studentskou slevou stála polovinu, 3,50
lit (35 Kč). Expozice nás zavádí do mnoha místností, ve kterých
jsou vitríny vždy s jinou tematikou. K vidění je sbírka historických
dýmek, dobová keramika, vycpaná zvěř, pečetě, literatura, nástroje
pro ražení mincí. Návštěvník si může vyzkoušet střelbu z luku
či různých druhů vzduchovek (1lit, tj.10 Kč za 5 diabolek). Co nás
zaujalo, byl počet zřízenkyň; každá z nich měla na starost pouze
jednu místnost, a to je na Trakaii místností kolem dvacítky.
Objíždím hrad dokola a narážím na skupinky cykloturistů,
napočítal jsem tak sedm lidí. Zdravím je "Hi" a "Hello",
oni odpovídají poslušně taky anglicky. Po chvíli ale zjišťuji, že
někteří z nich jsou z Česka. Na naše krajany naráží nezávisle na
mně i Iva s Máriem. Dozvídají se, že za větší poplatek je možno přejet
vlakem polsko-litevské hranice s kolem. Navíc nám věnují plánek
hlavního města Vilniusu a ukazují místo, kde se v něm dá přímo v
centru ubytovat za 18 lit/os/noc (180 Kč).
Před hradní branou naše skupinka pojídá na trávníku ryby a
sušenky, kolem máme rozestavena naše nabalená kola. Povídáme si o
tom, jak jsou legrační japonští turisté, kteří kolem hradu pobíhají
ověšeni kamerami a foťáky, když v tom se jeden z nich zastavuje přímo
u nás. Anglicky se nás ptá, zda si nás může vyfotit, odkládáme jídlo
od úst a souhlasíme. Mačká spoušť a zas cupitá ke své skupince.
"Five Litas", volá za ním Ondra, ale Japončík se už neotáčí.
Trakai má naštěstí své informační centrum, kde zjišťujeme,
že kemp je ve zdejším národním parku jediný, na břehu jezera Galvé,
5 km od hradu. Ubytováváme se v něm a cálujeme 8 lit za osobu, 4 lit
za stan, minus 20% sleva coby studenti. K dispozici je vlažná voda, záchody,
sprchy, bar, restaurace a sauna. Jsme přímo u jezera, v dáli vidíme,
jak z jeho temných vod vyrůstá hrad Trakai. Cesta do kempu stála
Romana již třetí špici, je nucen od této chvíle kolo pouze vodit.
Den završujeme v kempovém baru, kde stojí pivo Utenos 3 lit (30
Kč). Dáváme si k němu i prasečí ouška za 3,7O (37 Kč), což je křupka
obalená teplým, lehce syrovým masem.
|
Trakai
|
|
|
|
|
| Aktuální recenze |  |
| Reelight SL100 Flash |
 |
S nástupem zimy a krátícími se dny jsem přemýšlel nad lepším osvětlením svého kola. Dilema nabíjení akumulátoru, anebo výměny baterií, jsem nakonec vyřešil úplně jinak, indukčními blikačkami Reelight SL100 Flash.
|
 všechny recenze |
| Stáhněte si z Bajku | |
| BAZAR aktuálně | |
10.04.2024 - poptávka
|
10.04.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
26.12.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
12.10.2023 - poptávka
|
|
Vytiskni článek
Informuj kamaráda o článku
Přidej vlastní názor
Slovník neznámých pojmů
