| Krásná silesia |
Tom, 02.06.2004 17:18:00 |
| Krásná Silesia
Jako zázrakem se mezi mračnými a deštivými dny udělalo krásné sobotní dopoledne. Horní náměstí v Opavě se pomalu zaplňuje závodníky. Do rytmu hlasité hudby tancují mažoretky a vytvářejí kulisu velikého závodu. Začínáme se řadit na start. Stavím se do první řady, tepovka se pohybuje kolem stovky a nervozita stoupá. Ještě poslední pokyny od pořadatelů, doprovodná motorka se rozjíždí a je odstartováno. Projíždíme celkem v klidném tempu za policií městem. Tyhle starty mám moc rád, kdo zná maratónky třeba v Olomouci nebo Vsetíně, kde je to podobné tak ví o čem mluvím. Blížíme se k místu ostrého startu, který je na rozdíl od loňska letmý. Tempo se zvyšuje jedeme tak padesátkou. Ne každý je zvyklý v balíku jezdit a taky to je poznat. Po mé levé straně se do sebe dva zaklesli a už letí přes řidítka. Krátce se ohlédnu, v balíku je díra jak po granátu. Zvedáme ruce doleva,na brzdy a vjíždíme do terénu. Držím se tak kolem dvacítky. Projedeme krátkým terénním úsekem na jehož konci je uprostřed cesty železná tyč. Jen si říkám ať se do ni nikdo netrefí. Jedeme zase po asfaltu ten se zvedá do mírného kopce. Držím se první skupiny, jsme v Raduni a vjíždíme do terénu, který už natvrdo prověřuje fyzičku. Tady se už každý zařazuje na své výkonnostní místo. Špice už poodjela občas je jen zahlídnu nahoře mezi stromy. Kouknu na tepy, šplhají nad 175. Projíždíme raduňskými lesy pak kolem zámku, výjezd na planinu nad Chvalíkovice, pak zase po poli dolů a jsme v Hradci. Sjíždíme asfaltku dole doleva a je to tady. Asi nejkrásnější a nejtěžší stoupání na Kalvárii. Shodím pilu na ,,večerníčka¨ , ale šaltr mě nějak neposlouchá. Vzadu mě to skáče z jednoho kolečka na druhé. Pokouším se to vyštelovat za jízdy na řidítkách, a tak jen okrajově vnímám povzbuzování diváků. Cvakají foťáky, kamery zaznamenávají naše trápení, je tady i televize. Vedle mě běží nějaká holka a křičí na borce, který jede za mnou ,,taťko jeď“. I já tady mám své fandy ,,jsi dvacátý první“ hlásí mi. Projíždíme nafukovací branou a jsme konečně nahoře. Cvaknu o převod níž, ale je to pořád do kopce. Po pravé straně je na druhém kopci Hradecký zámek Projíždíme zpevněnou lesní cestou, kde předjíždím nějakou holku. Má žluté číslo. Startovala o hodinu dříve a jede 90km. Odvážná holka. Odbočka doprava, sjezd lesem a je tady první občerstvovačka. Ani se nezastavuji a jedu dál po asfaltce asi 500m a pak zase do lesa. Někdo říkal, že by občerstvovačky na maratonu dlouhého do 50 km vůbec nemusely být, ale je tady spouta těch, kteří to jedou na pohodu a Ti se určitě zastaví. Stoupáme zase do kopce. Pod zadním kolem to klouže, tak zeskakujem a jdeme pěšky. ,,Za sucha by se to asi dalo vyjet,“ říká někdo za mnou. Ještě prohodíme pár slov a naskakujem na kola. Jede se dál, prudce dolů a nahoru, je třeba včas řadit aby se kopec s kořeny dal vyjet. Je tady další zpevněná cesta. Je dlouhá ohlédnu se a k mé radosti nikoho nevidím. Bohužel není nikdo ani předemnou. Jedu si stále své tempo, cesta stále mírně stoupá a klikatí se lesem. Daleko před sebou zahlédnu nějaký dres, ale nějak rychle se přibližuji to je divné. Chytá se za záda a protahuje se, má žluté číslo a je to další z devadesátky. Asi se ještě bude dlouho trápit. Jsem asi na 35 km, kdy se dostávám k řece Moravici. Klikatí se po pravé straně a její šplouchání nás bude chvíli doprovázet. Před sebou vidím pár kluků. Dorazit se je už dost těžké, ale povedlo se to těsně před dřevěným mostkem. Je dost úzký, seskekujem a přebíháme přes řeku. Za mostkem doleva a vjíždíme do krátkého, ale krásného technického úseku. Výjezd na cestu a jsme na druhé občerstvovačce. Letos je dobře zvolená, nemusíme nikam zajíždět. Vypiju za jízdy kelímek vody a pokračujem dál po rozbité asfaltce, z které po několika kilometrech odbočíme na uzounkou kamenitou cestu. Je třeba zase trochu té techniky, hlavně při úseku, kde jsou při stoupání velké kameny, které odskakují pod zadním kolem. Tady se musí jet na sílu a jen se modlím, abych nedostal křeče. Jsme kolem 50km kde už křeče občas přijdou. Naštěstí je to v pohodě. Odbočujeme doleva nahoru do prudkého kopce. Řadím druhý nejlehčí převod, je dobré mít ještě nějakou rezervu. Projíždíme kolem chatové oblasti, pak výjezd na asfaltku, zamykám vidlici a sjíždíme dolů do Žimrovic. Sjeli jsme se tři kluci. Myslím, že jsme minuli třetí občerstvovačku. Je ve sjezdu tak se na ni dá dost ztratit. Pití ještě mám tak pokračuji dál. Ze třech jsme zůstali dva. Odbočka doprava přes most a je před námi táhlý stoupák k Hradeckému zámku. Nahoře nás povzbuzuje několik diváků. ,,Čtrnáctý, jeď jeď drž se,“ křičí na mě. Držím se, hlavně řidítek. Ještě zamávat a sjíždíme vlásenkou dolů na asfalt. Toho si moc neužijem. Za rybníčkem doprava a zase stoupání lesem. Vidím před sebou dalšího kluka. Teď už je to vzácné někoho dojet a taky to trvá dlouho. Jsme nahoře na kalvárii a tentokrát ji sjíždíme dolů. Pěkně se to rozjelo, dole se musí hodně brzdit a pak doprava na asfaltku. Zamknu zase vidli a jdu ze sedla. Ještě jsem ho nedojel, ale pomalu se přibližuji. Podívám se za sebe, zezadu se přibližují tři kluci ve stejných dresech. Jedou dost rychle, když jsou blíž vidím, že mají žluté čísla. Je mi jasné, že mě dojela špice z devadesátky. Pokouším se jich držet, ale na to už nemám. Vjedeme zase do lesa, kde konečně dojedu toho přede mnou. Asi po kiláku vyjedeme na pole. Je to poslední prudší stoupání. Jedeme ve třech, přehoupnem se přes kopec a sjíždíme dolů do Bohučovic. Vojáci nám ukazují směr a je tady další technický bonbónek. Krátký ale prudký padáček. Zadek za sedlo, těžiště dozadu, zatnout zuby a dolů. Ještě jedno mírné stoupání lesíkem a pak dolů do Chvalíkovic. Levá pravá přes vesnici a teď už jen rovina do cíle. Je to tady otevřené a tak se ve větru poctivě střídáme. Poslední seskočení z kola před betonovým soklem, přeběhnem přes kovovou lávku a znovu do sedla. Jsem uprostřed cvaknu tam těžší převod a jdu ze sedla do sprintu. Zadní kolo zběsile poskakuje po výmolech, ohlédnu se, je to dobré kluci jsou za mnou. Cíl je už jen pár metrů. Diváci tleskají a vítají nás. Na brzdy, doleva a už slyším pípnutí čipu. Jsem špinavý, příjemně unavený ale hlavně šťastný.
Byla to krásná Silesia.
|
 Odpověz na tento názor
|
|
|
| Aktuální recenze |  |
| Reelight SL100 Flash |
 |
S nástupem zimy a krátícími se dny jsem přemýšlel nad lepším osvětlením svého kola. Dilema nabíjení akumulátoru, anebo výměny baterií, jsem nakonec vyřešil úplně jinak, indukčními blikačkami Reelight SL100 Flash.
|
 všechny recenze |
| Stáhněte si z Bajku | |
| BAZAR aktuálně | |
10.04.2024 - poptávka
|
10.04.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
10.03.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
04.02.2024 - poptávka
|
26.12.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
16.11.2023 - poptávka
|
12.10.2023 - poptávka
|
|
