Nedávné, vlastně i dnešní situace mě nutí k zamyšlení nad tím, jak se má vlastně bajker ke svému okolí chovat.
Neznám nikoho, kdo by si rád nepobajkoval ve volné přírodě, kde voní jehličí a jízdu zpříjemňuje ptačí zpěv.
Takto asi zní idyla bajkového světa, ale ono to není tak růžové, jak se zdá.
Proč?
Z jednoho prostého důvodu a tím jest soužití bajkerů a civilních občanů naší milované vlasti. Co mě k tomu vedlo? Jestli sledujete zprávy, určitě víte, o čem mluvím. V nedávné reportáži zaznělo pár slov o tom, jak se bajkeři pohybují po stezkách a lesních cestách. Tohle už samo o sobě nezní hezky, že. Nejvíce člověka překvapí to, že v televizi odvysílají jen to, co bajkera jako takového jen poškodí, a to třeba když se rozjede nějáký mladík po lesní cestě a svým drapákem s prstem na brzdové páčce pěkně probržďuje jamky do země. Na většinu z nás se pak lidé dívají stejně. Bylo by smutné, kdybychom v budoucnu v terénu, na horách nalezli jen tabulky s přeškrtnutým cyklistou. Ještě horší je pak skutečnost, když tuhle značku objedeme s opovržením, že musíme zaplatit pokutu! Což už bajkera dost naštve a zkazí mu to celý výlet. Přece snad nechceme skončit jako odpad společnosti. Vím, že tohle se týká jen několika desítek možná stovek jedinců. Chyba není jenom v nás, nepochopení dřímá také velkém množství u jiných občanů, kteří nám vyjížďky tímto způsobem znepříjemňují. Samozřejmě jsou situace, kdy je prostě nutné na tu brzdu dupnout, snažme se ale tohle omezit. Dále jste jistě slyšeli poznámky prostých obyvatel měst, jinak uživatelů chodníků: „Jdi si na cestu!“ „Tohle je chodník pro chodce!“ a tak dále, a tak dále. To už se týká drtivé většiny bajkerů. Nikomu to není příjemné, zvláště, když se vám chodci pletou přímo pod kola, a to i tam, kde je vyznačená cyklistická zóna! To si pak koledují. Nás aspoň naplní pocit, když se rozjede a těsně chodce prosviští na bajku. Ano, ale tohle řešením není, zatněme zuby a zkusme přibrzdit, procedit skrze zuby „promiňte“ nebo „pardon“, tímto napravíme určitě více, než tvrdým přístupem. Na cestě se nám také nedaří, ale to už je jiná historie, kde se už atmosféra spíše přibližuje bitevnímu poli. Řidiči pro sebe mají celou cestu, když pak mají cyklistovi ustoupit 30 centimetrů z boku vozovky, je to pro ně hrozné utrpení. Tohle jsou mé dojmy. Řidiči na tomto budou mít daleko větší podíl než cyklisté. Ale, popravdě, bezohlednost kvete na obou stranách.
Když se ale všichni zamyslíme, i ta druhá strana, nad naším jednáním, všem by se nám hned soužilo lépe. Zkusme si promluvit do duše a trochu se dívat kolem sebe. Když jste řidič a bajker zároveň, je snazší pochopit chyby na jedné i druhé straně. Tento článek berte jako promluvení do vašeho nitra, nikoliv jako provokaci. Takže si držme palce, ať se v budoucnu nemusíme schovávat….