Podnik druhé kategorie Závod míru odstartoval 9. května v Olomouci. Byl to již 56. ročník v historii a pořadatelé připravili pro závodníky trasu dlouhou celkem 1556 kilometrů na území České republiky, Polska a Německa, kterou měli absolvovat během devíti etap. Loňským vítězem se po diskvalifikaci polského jezdce stal český cyklista ve službách polské stáje CCC Polsat Ondřej Sosenka, mistr České republiky a výborný časovkář.
Na start tohoto ročníku se postavila řada výborných cyklistických stájí. Kromě stáje Ondřeje Sosenky CCC Polsat, jejímž lídrem měl být Arkadiusz Wojtas, startovali také například jezdci německého týmu Telekom v čele se Steffanem Wessemannem, který útočil již na své páté vítězství na Course de la Paix. Kromě Wessemanna však měl Telekom k dispozici také Bobbyho Julicha, který je se svým třetím místem na Tour de France významnou osobností silniční cyklistiky a výborným domestikem, nebo Daniela Honda - mistra Německa. Do výsledného pořadí však hodlal výrazněji promluvit také Jakob Piil z CSC Tiscali nebo cyklisté stáje Lampre. Ti nejlepší z Lampre včetně Jána Svorady sice startovali na Giru d´Italia, přesto ale přijel tým vcelku silný – kromě Milana Kadlece, který nakonec odstoupil kvůli potvrzení na boreliózu, startoval na Závodu míru Rubens Bertogliati, jenž loni vyhrál první etapu na Tour de France.
Z českých stájí mířili poměrně vysoko „modré šípy“ – tým eD´system ZVVZ. Tomáš Konečný již před startem závodu mluvil o tom, že by se celkově rád umístil do třetího místa, dalšími oporami týmu byli Petr Benčík, František Trkal, Lubomír Tesař a Michal Přecechtěl. Další Češi, tým třetí divize Joko Velamos, startovali v sestavě i s Petrem Klasou, synem Michala Klasy, vítěze čtyř etap v Závodu míru.
První etapa měřila 111 km a vedla okolím Olomouce. Na trati byly připraveny tři rychlostní a dvě vrcholové prémie. Velkou aktivitu projevil Kazamierz Stafiej z polské stáje Mróz, v jehož rukou se octly hned dvě rychlostní a jedna vrcholová prémie. Tři bodifikační vteřiny si na rychlostní prémii vyjel také Danilo Hondo z Telekomu a Arkadiusz Wojtas z CCC Polsat zvítězil na jedné z vrcholových prémií. O výsledku etapy se ale podle očekávání rozhodlo až v hromadném spurtu – René Hazelbacher z lipského Wiesenhofu rozjel spurt velmi dobře, ale vítězství na dlažebních kostkách v Olomouci nakonec připadlo Hondovi z Telekomu a ten tak mohl obléci žlutý dres vedoucího závodníka. Stafiej sice získal oba dresy – zelený pro nejrychlejšího spurtera i bílý s červenými puntíky pro nejlepšího vrchaře – do další etapy si ale zvolil ten prestižnější, tedy vrchařský, a v zeleném dresu startoval do druhé etapy Arkadiusz Wojtas.
Start druhé etapy dlouhé 155 km byl situován do Uničova. Hned ze začátku se o samostatný únik pokusil Thomas Danielsson z amerického Saturnu, kterému ale únik příliš nevyšel a nakonec odstoupil. Dopředu pak šel jeho stájový kolega – William Frichkorn, který již v sólovém úniku vydržel poměrně dlouho – celých 90 km! Tento mladý závodník začal jako junior na MTB, profesionálem je od roku 2002, ale nakonec se stal jakýmsi smutným hrdinou druhé etapy, protože ho v cílovém městě Opavě balík dostihl a pohltil a o svém vítězství tak ve spurtu rozhodl opět Danilo Hondo.
Ve třetí etapě se již závodníci dostali do hor – start byl v Krnově, do cíle v Polsku to ale bylo celých 189,3 km až do Polanice Zdroj. Přestože etapu doprovázelo nepříznivé počasí (déšť, chladno a v horách pak malá viditelnost), závodilo se již od začátku. Z balíku se uvolnili Arkadiusz Wojtas z CCC, Krysztof Krzywy z Mróze a Scott Guyton z týmu Flanders, který ale nasazené tempo zbylých dvou vydržel jen do asi 80. kilometru. K ujeté skupince se pak přidal Tomáš Bucháček z Joko Velamos, ale o závěru etapy se opět rozhodlo v hromadném spurtu v Polanici Zdroj, v němž zvítězil Steffen Wessemann z německého Telekomu. Do dresu pro nejlepšího vrchaře se oblékl Arkadiusz Wojtas, který si na horských prémiích vyjel náskok na Stafieje, na kterého tentokrát zbyl dres zelený.
Do čtvrté etapy startoval Danilo Hondo ještě stále ve žlutém dresu pro nejlepšího jezdce pelotonu. Etapa z Klodzka do Walbrzychu dlouhá 180 km byla doprovázena ideálním počasím – bylo polojasno a teplota okolo 20º C. Po ostrém startu byli aktivní především cyklisté CSC Tiscali, Telekomu a českého ZVVZ. Únik, který se ujal, provedl Kazimierz Stafiej, který tím chtěl zaútočit na Wojtase a získat bílý dres s červenými puntíky pro sebe. Stafiej byl však záhy dojet skupinou devíti cyklistů, ve které však již dokázal opět zaúřadovat a získával cenné body na prémiích. Za těmito uprchlíky se pak vydala velmi silná trojice ve složení Poitsche z Wiesenhofu, Wessemann a Sosenka, která je dojela a následně se z nově vzniklé skupiny odpojili Wessemann se Sosenkou, kteří ukázkovou spoluprácí získávali čím dál větší náskok a do cíle dojeli o 7 minut dříve než další skupina. Etapové vítězství připadlo Ondřeji Sosenkovi, žlutý dres si do další etapy oblékl Steffen Wessemann, nejlepším vrchařem zůstal Wojtas, zelený dres si ponechal Stafiej.
Etapa z Jaworu do Zielonej Góry byla v pořadí již pátá a měřila 212 km. Měla se odehrávat poklidně, takže peloton nebral řídké pokusy o únik příliš vážně. Výrazněji odjeli snad jen Eriksen s Grabschem, za kterými se vydala skupinka čtyř cyklistů, která je také dojela. Vítězství na jedné z prémií si připsal Steffen Wessemann a získal tak na celkově druhého Ondřeje Sosenku další 3 vteřiny k dobru. Christian Lademann z eD´system ZVVZ se pokusil ujetou skupinu sjet, ale protože to byl docela zbytečný únik, byl sportovním ředitelem stáje Jiřím Ženíškem odvolán. Ujetá šesti členná skupina měla na 80. km náskok již téměř 10 minut, do cíle do Zielonej Góry dorazila s více než dvěma minutami náskoku. Ve spurtu obstál nejlépe Thomas Eriksen z CSC Tiscali, jemuž připravil velmi dobrou pozici jeho stájový kolega.
Necelých 147 km měřila šestá etapa z Krosna Odrzanskie do německého Frankfurtu nad Odrou. Do této etapy nastoupili cyklisté Joko Velamos už jen ve třech, se dvěma Poláky, kteří se připravovali individuálně, ale po druhé a třetí etapě vzdali, se stáj podle jejího sportovního ředitele rozloučí úplně. Závodit se začalo už od začátku – utrhla se jen 12-ti členná skupina, zbytek startovního pole jel v balíku v čele s týmy Wiesenhof a eD´system ZVVZ. Na rychlostních prémiích získali body Daniel Czajkowski a Kazimierz Stafiej. V cílovém Frankfurtu nad Odrou čekaly cyklisty ještě tři okruhy městem – závodníkovi Mercatone Uno vyšel únik a Andrea Molletta se tak stal vítězem šesté etapy. Druhý Erick Baumann z Wiesenhofu se také původní skupince vzdálil, o třetí místo bojoval i cyklista z týmu eD´system ZVVZ Michal Přecechtěl. Ten ale bohužel neměl dobrou pozici a třetí místo si tak nakonec vyjel René Hazelbacher ze stáje Gerolsteiner.
Sedmá etapa z Lübbenu do Naumburgu byla nejdelší etapou celého závodu – na závodníky čekalo 213 km. Hned po startovním výstřelu šli dopředu jezdci Wiesenhofu, jejichž únik se ale neujal a byli pelotonem brzy pohlceni. Bartozsi Huzarskému se ale únik velmi zdařil – balík zůstával klidným, náskok 22-ti letého cyklisty stáje Mróz byl až 27 minut a ve svém sólu vydržel téměř 200 kilometrů!!! Peloton pak zrychlil, ale tomuto Polákovi už nic nezabránilo v tom, aby svůj sólový únik dokončil a s náskokem více než pěti minut si dojel pro své etapové vítězství. Bartozs Huzarski získal pro sebe obě rychlostní prémie a získal také bílý dres pro nejlepšího závodníka do 25-ti let.
V
pátek 16. května se již mělo v etapě na Klingenthal rozhodnout o vítězi 56. ročníku Závodu míru. Etapa byla velmi náročná svým výškovým profilem – hned třikrát stoupali závodníci na vrchol Aschberg u Klingenthalu. Do popředí se vydala trojice Bobby Julich, Tomáš Konečný a Jakob Piil, který chtěl ještě zkusit zabojovat o třetí místo. Nejvíce sledovaní byli však Sosenka s Wessemanem, kteří se navzájem hlídali a jeli společně. Ondřej Sosenka se pokoušel čtyřnásobnému vítězi Závodu míru ujíždět, což ho ale stálo hodně sil a naopak Wessemann působil odpočatě. Při posledním pokusu Sosenky o únik zaútočil Wessemann, Ondřej Sosenka už nenašel dost sil na odpověď a Němec tak rozhodl o svém dalším vítězství v Závodě míru. Cyklista CSC Tiscali Jakob Pill nestačil tempu nasazenému dvojicí Tomáš Konečný a Bob Julich a v posledním kopci se přes něj ještě přehnal Steffen Wessemann. Jezdec z české stáje eD´system ZVVZ Tomáš Konečný si tak do cíle dojel pro své etapové vítězství, druhý dojel Bobby Julich z Telekomu a třetí nakonec Steffen Wessemann také z Telekomu.
V deváté etapě z Bad Elstru do Erfurtu dlouhé 160 km už si chtěl každý tým vlastně jen podržet stávající pozici. Peloton jel pospolu, vyskytly se úniky Daniela Czajkowského a Erica Baumanna, oba ale nakonec byli pohlceni. V popředí balíku to zářilo růžovou barvou – Telekom měl v plánu zvítězit v této poslední etapě a zpočátku se zdálo, že se jede na Wessemanna. Poblíž tohoto závodníka byl stále Ondřej Sosenka, který byl vlastně velmi spokojený i s druhým místem, protože sám ještě před závodem tvrdil, že není zcela ve formě a Závod míru bere jen jako kvalitní přípravu na jiné závody. Steffen Wessemann nastoupil asi kilometr před cílovou páskou a bylo jasné, že rozjíždí spurt pro Danila Honda. Hondo byl ale v závěrečném spurtu překvapen Enricem Deganem z Mercatone Uno, který si vyjel drobný náskok a v nepřehledném spurtu se mu podařilo vyhrát poslední etapu 56. ročníku Závodu míru.
Celkovým vítězem se stal již popáté (!) německý cyklista ve službách stáje Telekom Steffen Wessemann (čas 39:31:43), druhý byl Ondřej Sosenka závodící za polský CCC Polsat a na třetím místě nakonec Tomáš Konečný z české stáje eD´system ZVVZ. Steffen Wessemann se účastnil Závodu míru celkem sedmkrát a stal se jediným cyklistou v historii, který dokázal v Závodě míru zvítězit pětkrát. Zelený dres nejlepšího sprintera připadl Kazimierzovi Stafiejovi z polské stáje Mróz, nejlepším vrchařem byl Arkadiusz Wojtas z CCC Polsat, nejlepším jezdcem do 25- ti let Bartosz Huzarski. Celkově nejúspěšnějším týmem byl polský tým CCC Polsat.