)| Cykloputování Litvou - část VI. | 20.03.2003, Ubík Standa ml., Cestopisy |
Litva 2002 IX. den (126 km, 20.1 km/h,
)
Kryžiu Kalnas (Křížový vrch) - Siauliai - Radviliškis - Šeduva -
Baisogala - Kedainiai
|
Ráno... |
První kříže se zde objevily na paměť obětí protiruského
povstání v roce 1831. Od té doby stále přibývaly, sovětská vláda
se je však snažila likvidovat buldozery. Roku 1993 navštívil místo
papež Jan Pavel II. a daroval
sochu Krista stojící na předním místě. Vstup na Horu křížů tvoří půlkruh křížů, ze kterého vychází schodiště na malý kopeček, vysoký tak 8 m. Na velkých křížích se zde pohupují ve větru malé růžence. Dosti nevkusným se nám zdál kříž poskládaný z SPZetek, ale možná má nějaký význam, který nám unikl. Po schodišti je možno vystoupit na samotný vrch, jenž je vlastně hřebenem v délce 10 m. Uličky lemují kříže a vrchol doslova hromady křížů. Na samém konci k nám shlíží socha Marie. Křížový vrch lze mnoha cestičkami obejít. Nám návštěva tohoto místa propršela. V kontrastu s tmavou oblohou a za zvuku cinkání křížů ve větru působí místo až bizarně. Narážíme tu na žebračky, sedící na schodech vršku. Před silným deštěm se schováváme do kláštera nedaleko Hory křížů. Jsme účastni prohlídky s příchozími turisty. Ti bezezbytku při vstupu do klášterní kaple poklekají na zem k modlitbě. Místní mniši mají hnědé kutny převázané v pasu provazem. Samotný klášter je čtvercová budova s malým nádvořím ve svém středu, ozdobeném sochou. Interiér byl velmi střídmý. Zaujala mě knihovna, svazky byly většinou biblické texty (Roman ale poukázal na knihu s názvem "No peace, but the sword", česky „Ne mír, ale meč“) a konferenční místnost s videem a televizí. Poslední dozvuky deště přečkáváme v předsálí kláštera. Pojídáme sušenky. Starší mnich po nás vrhá ne moc přívětivé pohledy, proto se mu snažíme vysvětlit naši situaci. Anglicky umí jeden mladý mnich, říká "you´re welcome" a ptá se, odkud přijíždíme. Další mladý mnich nás zas zve dovnitř posadit se. Protože se počasí již umoudřilo, s díky odmítáme a uháníme směrem k Šiauliai. Ve čtvrtém největším litevském městě se zrovna konají cyklistické závody. Cyklisté jedou proti nám, podél cesty jsou spousty policistů. Podívaná stojí za pohled, protože mladé Litevce na kole vidíme poprvé. Lehce se dotýkáme centra města, naši kluci nakupují další valuty. Šeduvu míjíme objezdem. Místní kraj se může pochlubit množstvím větrných mlýnů. U jednoho z nich se popásají poklidně koně. Baisogalu jsme nuceni objet kvůli stavbě na silnici. I zde se nachází větrný mlýn, my jsme však zalezlí na zastávce a přečkáváme silný déšť. Rozmary počasí začínají některé účastníky výpravy již psychicky deptat. Po odeznění největšího přívalu deště pokračujeme velmi svižně do Kedanai, protože se již schyluje k večeru a toto místo našeho dnešního naplánovaného odpočinku je pořád ještě daleko. Těsně před Ivkou hází myšku a zabočuje vpravo jedno litevské auto, Iva jen tak tak brzdí. Řidiči jsou strašná prasata. Únava je na nás znát, celý den máme silný vítr v pravém boku. Večerní jízdu zpestřujeme, jen tak ze srandy, komunikací v jazyce německém. Ondra si větou "Ja, ja, der schnitzel", vystačil, a reagoval jí na většinu našich německých splácanin. Kempujeme za polem na pastvině, ke které vede pro naše malátné nohy složitá cesta. Kolem nás bučí několik krav. Jsa Máriem ujištěn, že kráva člověka nesežere, s klidem v duši ulehám ke spánku. |
Křížový vrch |
|
| ||
