Litva 2002 V. den (68 km, 18.8 km/h, )

Jakiai - Rimaki - Klaipèda - Juodkrante - Preila - Nida

Klaipèda, přístav Neringa Baltské moře Juodkrante Ornitologická vyhlídka Další vyhlídka

Přijíždíme do Klaipèdy, kde se setkáváme, jako i v ostatních litevských městech, s typickými městskými domy. Litevské "paneláky" jsou postaveny z cihel a nejsou omítnuty. Prodíráme se okrajem města podél Kuršského zálivu, až nacházíme trajekt, který nás má přepravit několik set metrů přes záliv, dělící nás od Kuršské kosy. Ženština za přepážkou pokladny děsně huhňá, tváří se, jako bychom byli blbci, kterým se vše musí několikrát opakovat. Po delší rozpravě ale zjišťujeme, že lidé a kola jsou přepravováni zdarma. Řadíme se na konec fronty k trajektu, ale výběrčí nás posílá směle vpřed. Na lodi zabíráme skromný počet míst k sezení a pošklebujeme se německým turistům, kteří než se vyvalili z autobusu o možnost pokochat se pohledem na záliv přišli. Pozorujeme místní lodě a přístaviště. Vyloďujeme se u parkoviště, kde nás vítá obří mapa Kosy. Rozhodujeme, že ze všeho nejdříve bychom rádi viděli Baltské moře, proto k němu přejíždíme asi 700 m přes úzký pruh země. Podél kosodřeviny a borovic se dostáváme k valu překlenutelnému schodištěm. Za ním se rozprostírá dlouhá přímořská pláž. Euforie. Sledujeme úchvatnou hru vysokých vln. Obzor zaplňuje jen a jen moře. Na pláži je vyvěšena černá vlajka, není ani moc teplo, proto jen necháváme ovlažit nohy ne moc slanou vodou. S větrem v zádech vyjíždíme svižně kopec bez jakékoli námahy. Je to rozdíl proti utrpení dnů minulých. Pokračujeme do Juodkrante, malebné vesničky na pobřeží Kuršského zálivu s upravenými domky, obklopenými květinami. Kol zálivu je poctivě střižený trávník, dřevěné sochy, pohledné chodníčky a cyklostezky. V místní zahradní restauraci si dáváme oběd. Vepřové v těstíčku s bramborem a zeleninou stojí poměrně hodně, 13 lit (130 Kč) na to, že se jedná o malou porci. Ale jsme ve významné turistické oblasti, hojné na cizince, proto se nárůst cen oproti vnitrozemí dá očekávat. Ivča ochutnává bramboráky, čtyři za 5 litů (50Kč). Ondra je nadšen z místních uzených ryb, prodávají se od nejmenších po metrové. Ty středně velké stály 8 litas (80Kč). Nedaleko za Juodkrante narážíme na ornitologickou vyhlídku. Schody nás zavádějí do posedu čnějícího nad stromy. Je orientován směrem k vyschlým stromům, nad jejichž korunami jsou v dáli mračna ptáků. Jedná se o společenstva kormoránů. Roman, unesen, přirovnává toto místo k Hitchcockovskému hororu Ptáci. Cestou dál po Kose přijíždíme k další vyhlídce. Je vidět moře, borovicové lesy. Nejkrásnější z dnešních vyhlídek, asi 7 km za Juodkrante nás zavádí na vrchol jedné z písečných dun. Kolem nás se vlní umírající duny, které postupně přecházejí v kosodřevinu, borové lesy, v dáli se modrá moře. Po shlédnutí prohlašuji, že nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Duny jsou pohyblivé, průběhem času zničily na Kose řadu vesnic. Některé z nich již několikrát změnily polohu, protože staré vesnice byly zasypány. Místní se dalšímu pohybu dun brání stavbou valů a vysazováním borových lesů. Ondra s Romanem se zakecávají s německými turisty, z nichž jeden je ředitel. Pějí chválu na to, jak je zde levně, ukazují, jak velkou rybu si koupili, mluví o tom, že si pronajmou loď. Najíždíme na cyklostezku, která nás při svém zpevněném povrchu provází hustším lesem a dává nám pohlédnout na rybářskou vesničku Preila, která je, již tradičně, pěkně upravena. Na samém konci Neringy, tak se říká litevské části Kuršské kosy, leží turisticky nejatraktivnější Nida. Sháníme se zde po kempu, na Informacích nám ale říkají, že kemp bude otevřen až 1.července, za tři dny. Ptáme se tedy na možnost stanování, to ale není nikde v celé Nerinze možné. Rozhodujeme se mezi tajným stanováním a možností vzít privát. Nejlevnější ubytování v databázi stálo 25 lit/os/noc (250 Kč), což se nám zdá pořád moc. Obětavá slečna tedy obtelefonovává levnější možnosti. Po půlhodině neustálého volání nám oznamuje, že má pro nás privát za 20 lit. Bereme. Ujímá se nás starší paní a zavádí nás do svého bytu. Kola dáváme do garáže. Byt je vybaven běžně na naše poměry. Pro nás je určen pokoj se dvěma postelemi, gaučem, paní navíc přináší matrace jako přistýlku. Komunikuje s námi v ruštině, stále se na nás usmívá. Má, jak jinak, příbuznou v Praze. Ptáme se jí i na smradlavou litevskou vodu. Její pachuť připouští, ale tvrdí, že bude pitná. Jdeme se vyráchat do moře, které je od našeho příbytku vzdáleno asi 1km. Černá vlajka na pláži nezmizela, vlny jsou obří, tak je alespoň necháváme si s námi pohrávat. Jakmile oschneme, jdeme nakupovat. Ceny v marketu jsou přemrštěné oproti stavu, který známe z vnitrozemí. Jako v jiných litevských obchodech i zde jsou k sehnání čokolády Orion, oplatky Opavia, Bompari a jiné pochutiny. Na privátu vaříme na sporáku večeři, mezitím ujídáme naší domácí sušenky. Ta nám ochotně nabízí i kuchyňské vybavení. Sprcha není k zahození, navíc přepíráme i naše oblečení. Vydáváme se na noční obhlídku Nidy. Hospůdky v tomto malebném místě zavírají v 22, případně v 24 hodin. Za litevské "alus", pivo, všudypřítomné značky Utenos jsme zaplatili 4 lity (40Kč). Je celkem silné, má sladkou chuť. Z "teplého sendviče" v hospůdce za 6 lit (60Kč) se vyklubaly topinky s masem. Uprostřed noci ještě zatoužíme vidět maják, jehož kužel světla vítá noční příchozí z dálky. Stavba je to masivní, účelná, proti hvězdnaté obloze působí až mystickým dojmem. Dobrou noc, Nido.

Další vyhlídka Písečná duna Cyklostezka k Preile Preila Koupání v Nidě Nida večer