Hodně pohodová akce se konala minulou sobotu, 21.9. v malém východomoravském městečku Slušovice. Sjelo se sem z více či méně vzdáleného okolí na 30 bikerů a jistě nelitovali ani času stráveného zde s prima lidmi, ani 100Kč, které obětovali jako startovné. Že jste o ničem podobném ve Zlínském kraji nikdy neslyšeli?
Inu vězte, že já jsem taky nevěděl, původní vyjížďka s přáteli se změnila v závod překvapivě nenásilnou a přátelskou formou. Zprvu jsem si myslel, že si ze mě Pavel, kamarád a biker tělem i duší, dělá legraci, když mě kolem čtvrt na jednu přivedl k místní základní škole a nikde ani živáčka. On se však nechtěl vzdát, zaparkoval již mírně špinavého bajka(přece na "start" nepojedeme po cestě) před hlavním vchodem a jal se dožadovat vstupu. Po chvíli se z ponurého vestibulu vynořil urostlý muž středního věku(později se ukázalo, že se jedná o hlavního pořadatele o pohodového "ogara" Jardu) a uklidnil nás, že jsme tu správně a že není problém. Ihned se s námi dal do řeči, vysvětlil proč bylo dříve dobrovolné startovné převedeno na daných 100Kč a nastínil několik organizačních záležitostí. Postupně se sjížděli další bikeři, přátelsky na sebe pokřikovali a zdravili se, evidentně zde nejsou poprvé. Kolem třičtvrtě na jednu jsme všichni vyfasovali mapy, následoval menší brífink u velké nástěnné mapy, kde nám již Jarda popsal každičký kousek cca. 43km dlouhé trasy, jelikož prý není úplně značená. Před startem si každý nabral iontového nápoje, vyfasoval jeden "karbošnek" a mohlo se vyrazit. Žádný výstřel, žádná "lajna", jenom všichni nasedli na kola a někdo prohlásil "no, tak jedem ne..." a jelo se.
Pohodová vyjížďka to měla být, to jo. Už v prvním asfaltovém stoupání nám skoro všichni ujeli, zůstal jsem jen já, Pavel, Michal(se kterým jsem se právě seznámil) a několik málo ostatních "pohodářů". Přiznám, chtěl jsem se držet s předními skupinkami, ale nějak mi to v září přestalo zničehonic jezdit, a tak jsem radši volil pohodové tempo.
Asi po kilometru a půl po asfaltu již následoval ostrý nájezd do terénu, který jsme po zbytek trasy již neopustili. S orientací nebyl příliš problém, až na několik nutných orientačně-občerstvovacích zastávek to bylo v pohodě. Po 6ti kilometrech nám teprve začalo docházet, o čemže to vlastně dneska bude. Bahno, bahno a samé bahno! Celou noc totiž pršelo a místy to opravdu nebyla vůbec žádná sranda. Na bahno občas až po brzdy jsem si zvykl již na Beskyd Tour, ale jet v něčem podobném celou dobu, to opravdu není nic příjemného. Po úvodních 12km skoro pořád do kopce na nás nad Podkopnou Lhotou čekala občerstvovací stanice. Na trati jediná, ale myslím že stála za to. I když jsme dorazili skoro poslední, byla zde spousta čaje, vody, "karbošneků", müsli tyčinek, bucht, sušeného ovoce a banánů. Já osobně jsem si "ujel" zejména na domácím štrůdlu, do batohu jsme na cestu vyfasovali tyčinky a karbošneky(po jednom od každé příchutě!!!), pořadatelé nám je doslova vnutili. Zrovna začalo krásně svítit sluníčko, vůbec se nám nechtělo odjíždět, navíc s plným břichem se hodně špatně šlape. Ale přece jen jsme se překonali a vyrazili. Michal na tom je s kondicí o hodně lépe než my, to jsme s Pavlem poznali záhy, ale naštěstí nejezdí tak rychle z kopce, takže jsme se vždycky nějak sjeli či na sebe počkali.
Terén se přiostřil, občas i tlačíme, kilometry jsou dlouhé, sjezdy adrenalinové, ale krátké. Nalézáme utržený řetěz, Pavel si ho bere jako budoucí náhrdelník. Nikam nespěcháme, bavíme se jízdou, občas zastavíme, posilníme se něčím ze zásob, pokocháme se krajinou, oloupeme bahno z řazeni a rámu a pokračujeme. Cíl se neúprosně blíží a díky bohu za to.
V jednu chvíli mám zadní kolo obalené bahnem tak, že se mi zablokuje v rámu a jindy zas musím oškrabat zaschlé bahno z podkolení i s trsy chlupů abych vůbec mohl šlapat, opravdu nic příjemného. Závěrečnou fázi si již pamatuji velmi dobře, několikakilometrový sjezdík po lesním asfaltu a pak asi kilometr po silnici do cíle. Za nadšených ovací ostatních účastníků dojíždíme statečně poslední. Vcelku unaven slézám z kola s úsměvem vzpomínám na někdejší formu. Kvalitní náplastí je mi však atmosféra v cíli. Všichni sedí na lavičkách nebo na schodech před školou a povídají, grilují se klobásy(2 pro každého, každá asi půl metru, nadlidský výkon), točí pivo a dojídají zbytky z občerstvovačky, každý si může vzít co chce, sníst a vypít co hrdlo ráčí, vše je v ceně startovného!!
Pro špinavé stroje nechybí vapka, pro znavené borce sprcha, Jarda(hlavní organizátor) obchází s Fernetem a Slivovicí a nabízí "na posilněnou". Mě čeká však ještě cesta kolem 20km domů, takže zdvořile odmítám (snad příště).
Obhlížíme a zkoušíme cizí stroje, majitelé spolu diskutují o té či oné součástce, no prostě jedna velká bajková rodina.
Před odjezdem ještě nesmím zapomenout vzít si několik balíků těstovin od sponzora, ať z toho taky maminka něco má. Co zbývá? Snad jen se rozloučit se všemi, přislíbit další účast na jaře a odjet domů. A Vám určitě doporučit, abyste příští rok na jaře přijeli určitě taky, jelikož takováto akce myslím opravdu u nás nemá obdoby a větší počet bikerů by jí byl je ku prospěchu, tak tedy, na viděnou na Slušovických kolech jaro 2003!