Jelikož jsem hodný člověk a zlo nikdy nespí, dostal jsem od šéfredaktora úkol napsat nějaký filozofický článek o pohledu bikera na bajkerské řemeslo.
Proč vlastně v počátku vzniklo kolo? To Vám určitě přesně nepovím, se mi nechce hloubat v hlubinách internetu a pročítat kupy nezajímavých témat. Podle mého skromného názoru kolo vzniklo jako čistější dopravní prostředek než kůň. Leč jen málo který odvážlivec se pokusil sednout na Velocipéda. Ale jak čas plyne, lidé se vyvíjeli a přece jen zjistili že ten kůň je lepší, člověk se daleko méně nadře a ujede daleko dál a rychleji. Nezapomeňme že jsme zatím v době kdy se brzdilo nohama o zem. Takže jestli se nepletu a doufám že všichni mi dáte za pravdu, že kolo se začlo používat na lecjaké klidné a romantické vyjížďky.
Doba pokročila a já jako soudobý bajker se dívám na své kolo trošku podobně, už to sice není ježdění s holkou na trubce či na řídítkách, už to není příjemné projížďky po městě, teď se bajkerská komunita stáhla do lesů a hor. Takže stálé zůstala ta radost z pohybu, radost z té přírody. Kolo bylo téměř vytlačeno z přesmrádlých cest měst, kde už je vidno jen prohánět se plno oholených a kdo ví čím namazaných (aby zmenšili svůj odpor) silničářů a takzvaných krosařů. Tyto dvě skupiny jsou velmi zvláštní, hlavně pak ti jenž jezdí na kolech s odpruženou vidlí, která je zapadlá v konci zdvihu,ale ne tím že by cesty byly tak poničené, ale tím, že je mají různýma metodama uzavřené, aby snad byli blíž k zemi, pardon k asfaltu. Tato komunita se brání ale tím, že větší zdvihy prý ubírají síly. Silničáři jsou typičtí svou homogenitou, vidíte li se něco lesknout někde v dálce pak je to určitě nějaká nablýskaná helma svištící si to po co možná nejrovnější trase, neboť jakýkoliv větší otvor v silnici by znamenal pro tohoto tvorečka konec jeho krásného ušlapání se k smrti. Obě tyto skupiny jsou v podobné v jedné myšlence, ujet co nejvíce kilometrů za co nejméně času. Smysl mi nějak uniká… Jezdím pro pocit z jízdy, pro to abych se radoval z přírody z krásných útvarů vytvořených úžasnou přírodou, a ne se ubít k smrti při honbě za kaloriema a podobnýma nesmyslnostma. Můžete říct že se jedou někam projet a pak se v cíli dívají na krajinu,ale zapomínají,že se musí po vysednutí z kola tešte vzpamatovat z té únavy, jak říkám „rozdýchat to“. Ale nechme je být, i oni mají právo žít a radějc se vrhněme do lesů a hor.
V lesích a horách se vyskytují opět dva druhy, takzvaní bajkeři pohodáři a bajkeři-krosaři. Jak jistě tušíte bajker-krosař je velmi podobný asfaltovým přívržencům, jen jejich pláště bývají hrubšího vzorku. Vidíte je neustále se pohybovat do kopců i po rovině s úctyhodnou rychlostí, ale jak říkám po dojetí to musí opět rozdýchat. Nato bajkeři pohodáři se vyznačují tím, že jezdí ve skupinách, jelikož cesta je tak i příjemnější. Mají různé kola od ocelových pevňáků až po super fully, každý takovýto tvoreček se pohybuje nezávazně lehce a spokojeně jak se mu počasí krásně vydařilo, jak se mu dneska povedl skok na muldičce schované v koutku lesa.
Kdo z těchto opravdu jezdí na kole tak jak se má, kdo opravdu se vyžívá v kole. Dle mého názoru jen biker pohodář. Jen ten má kolo pro vlastní potěšení a každá jeho vyjížďka je něčím jiná,snaží se projet přírodou po vlastní potěšení. Jezdí pro své zdraví, jezdí pro svou zábavu, nevidí důvod proč někde spěchat, nevidí důvod proč tam být co nejdřív, nevidí důvod proč tam být první, nevidí důvod proč se zbytečné ochuzovat o krásné zážitky z cestováni nejen s kamarády. Tak jako já.