Alpami pozpátku - 2. Konečně kopečky

Konečně kopečky a hlavně můj oblíbený průsmyk Solk pass. Ve znamení krásného počasí dále do Alp.

ODO 424, MAX 66,0, RT 8H49:34, DST 162,6
kdesi před Pyrn Passem >> Pyrn Pass >> Liezen >> Solkpass >> Murrau >> Tamsweg >> St. Michael

Probouzím se asi v 6, je mi docela zima, ale ještě jedna vrstva oblečení to spraví. Chvíli se válím ve stanu a nakonec, asi v 7, se rozhoduji vyrazit. K snídani ještě baštím nějaké tyčinky a džus. Balím mokrý stan a trávou plnou ledové rosy se brodím k silnici. Říkal jsem si, že jsem asi jediný blázen co vstává takhle brzo, ale majitel statku až je taky vzhůru a ještě s jedním chlapíkem na protější louce nakládají na náklaďák dřevo. Zdravíme se a já přehazuji na lehčí převod a zahřívám se prvním stoupákem. V následujícím klesání pěkně mrznu a také se nořím do mlhy husté jako mlíko, která je navíc pěkně nacucaná vodou. Sundávám brýle, protože se mi zamlžují. Vlastně se mi voda sráží i na helmě a skapává na řidítka a stejně je na tom celé kolo. Obočí a řasy mám plné vody, která mi v nejnevhodnějších chvílích kape do očí.


Spital am Pyhrn v ranní mlze


Silnice je jako vymetená, nikde nikdo a jen cestáři mi zpestřují jízdu k Pyrnpassu, který je prvním a taky nejlehčím z průsmyků, které mě čekají. Stoupák je to opravdu snadný a řekl bych, že z téhle strany obzvlášť. Ještě předtím ale projíždím městečkem Spital, které jsem minulý rok doslova prolétl v 50km/h. Po pár serpentinách jsem nahoře, kde ani nefotím, protože vlastně není co, nahoře prakticky nic není, vyrážím "vzhůru dolů". Sjezd do Spittalu je trochu schizofrenie mezi rychlou jízdou a zimou. Nakonec vítězí to první a do Liezenu dojíždím pěkně promrzlý. Cestou dolů jsem zjistil, že s takhle naloženým bikem nejsou vracečky žádný med, k čemuž zřejmě přispívají i zúžená řidítka.

Liezen mě se mi nikdy zvlášť nelíbil, ale ty kopce kolem už stojí celkem za to. Jedu kus po frekventované a dost úzké silnici, takže moc času na kochačku okolím nezbývá. Za chvíli ale odbočuji na cestu vedoucí k Solkpassu, takže provoz je zas jen minimální. Rovinka, mírný větřík v zádech, prázdná silnice. V údolí se schovává sportovní letiště, takže mám o zábavu postaráno, sleduji v závěsu startující kluzáky a celkem dost odvážné kousky pilotů motoráků.


Osamocený kopec v údolí u Liezenu


Ve vesničce Stein končí rovinka a začíná pozvolné stoupání k Solkpassu. Po paměti odbočuji na správnou silničku a začínám pomalu ale jistě stoupat. Chvílemi jedu do pěkného krpálu, ale vím, že od hráze přehrady je to zase mírnější, takže tenhle kousek mi uteče jako voda. V dálce je už vidět konec údolí, což mě ale moc nevzrušuje, protože průsmyk se stejně schovává na pravé straně, takže odsud ještě vidět není. Konečně dojíždím k přehradě a v následující vesnici si pak dávám oběd. Sedím na kládách u silnice, baštím kus chleba a vyhřívám se na sluníčku, které opět pěkně smaží. Mám už lehce spálený krk, tak uvidím jak budu vypadat večer. Krém na opalování jsem si samozřejmě nevzal, protože jsem počítal spíš s tím, že budu mrznout, než že pojedu celý den v kraťasech a moirovém triku. Dost bylo lenošení, vyrážím dál.


Pohled ze Solkpassu na údolí kterým jsem přijel


Pred polednem jsem nahoře, kde fouká neuvěřitelný vítr (stejně jako minulý rok, ale letos je alespoň teplo), takže si oblékám bundu a pomalu sjíždím dolů. Pomalu proto, že se po silnici toulají krávy, což rozhodně na klidu ve sjezdu nepřidá. Krátké rovinky, kde nabírám rychlost přes 60km/h, střídají vracečky, kde dobržduji až na poctivých 20. Kvůli častému brždění a příliš krátkým rychlým úsekům mám strach, že propálím duše od ráfků, takže pro jistotu koupu za jízdy kola až po ráfky v strouze u silnice. Naštěstí je prudké klesání se zatáčkami jen několik kilometrů a dál už se to dá pěkně rozjet, krav také ubylo :-). Silnice je sice mizerná, přesto se ale kodrcám přes 60km/h a do zatáček ani nezpomaluji. Sjezd pokračuje ještě asi 6km ve velkém stylu. Závěrečná pasáž s zatáčkou před hřbitovem je mi dobře známá, protože tady jsem si už minule při jízdě v opačném gardu říkal, že dolů by to bylo fajn, je jen potřeba si dát dolů pozor, aby člověk neskončil v téhle poslední zatáčce na hřbitově, doslova i obrazně.


Krávy na silnici


Napojuji se na silnici do Murrau, kde jsem díky stále klesajícímu profilu za chvilku. Tady se odbočuji na celkem frekventovanou silnici směřující do Tamswegu, která se dost nepříjemně vlní nahoru a dolu. Zjišťuji, že už nemám žádnou vodu, taže se zastavuji u jednoho baráčku pro plnou nádrž.

Další měšto v pořadí je Muhr u říčky Mur, kterou jsem sledoval celou dobu z Murrau :-) Zde stavím ve stínu kostelní věže na svačinku. Našel jsem si skvělý plácek s kašnou, takže se trochu chaldím, protože slunce pořádně pálí a já jen cítím spálený krk. Domů dojedu osmahlý jak od moře... Ještě chvíli přemítám nad mapou a rozhoduji, že Pyhrnpass už si nechám na zítra a „základní tábor“ rozložím v kempu v St. Michael.


Pohled na St. Michalel


Následná zkratka nezklamala, a tak se plazím do nechutného stoupáku. Za ním už větřím městečko St. Michalel, ale mapa mě vyvádí z omylu, takže se projedu ještě pár kilometrů, než to nakonec zapíchnu v kempu u fotbalového hřiště. Správkyně mně vysvětluje co a jak a kde co je a já už se těším na sprchu a večeři. Stavím stan tak, abych měl výhled na kopec co mě čeká zítra – Pyhrnpass s jeho 15% nahoru a 21% dolů, komentovat netřeba. Stavitelé se zkrátka se serpentinami nezdržovali.

Po krátké procházce městečkem jdu spát. Klid tu tedy moc není, ale usínám velmi brzy, pořádně unavený.


Souvisejísí články:

Alpami pozpátku - 1. Přesun na jih
Na kole přes Stelvio a Gavii
Praha - Vídeň a zpět (1/2)
Cesta po Švýcarsku
Putování po Rakousku (1/6)
Dolomity 2002 (1/2)
Cykloputování Litvou 2002 (1/8)


Zajímavé odkazy:

Na kole po Evropě
Lerbyho cyklostránky
Treknet - rubrika Světem na kole
Horal-fanda.com
Virtual Alps
Rakouské cyklostezky
Mapa Rakouských cyklostezek
Průsmyky a stoupáky v Evropě