Za východem slunce na Lysou horu

Uskutečnění již pátého ročníku nočního výjezdu na Lysou mělo letos pořádně na kahánku. Předešlé dny si nad naším krajem téměř neustále podávaly ruce bouřky s přeháňkami, ponejvíce v odpoledních a nočních hodinách. Ale snad někdo z organizátorů akce z KČT Ostravice, švihl v pátek 11. 6. 04 vpodvečer kouzelným proutkem a ze zatažené oblohy byla rázem obloha projasněná, zřejmě s úmyslem nalákat ty nerozhodnuté, kteří jezdí jen za převážně hezkého a jistého počasí.

K dobru pomohla i celkem příznivá teplota čítající 18 °C. Takhle mi padla i ta poslední výmluva, která by snad omluvila mou neúčast u kolegů, kteří nakonec stejně až na Láďu H. nedorazili na místo srazu u nádraží ve Frýdku-Místku. Kolem 22 hod. tedy opouštím zázemí domova a patřičně osvětlen si razím cestu tmou, různé intenzity, podle výkonu místního osvětlení. A stejně i jako posledně i letos registruji po trase mnoho ještě otevřených hospod s kupou bavících se převážně mladých lidí sedících venku na předzáhradkách. No jo, holt pro dnešní noc jsem si vybral trošku jiný druh zábavy a když vše dobře půjde k tomu pivku se taky dostanu, jenom to bude ty brďo fakt -nejmíň o 1000 výškových metrů výše. A podobných bláznů je na světě víc, protože po projetí Vratimova na křižovatce směr Paskov, potkávám tři cyklisty, jedoucí evidentně za stejným cílem jako já. A až k místu srazu se tahle skupinka rozrostla na asi 20 lidiček a podle toho jak se spolu bavili, museli se dobře znát. Je to fajn, když se takhle sejde na kolech parta kamarádů, o to ty společné prožitky bývají lepší. Po neformální prezentaci vydávám za touto skupinkou. Trasu sice znám, klidně bych trefil, ale proč jet sám, toho si na svých cestách užívám myslím dost. Chtě-nechtě ale musím přijmout to, že tahle grupa asi nejraději jezdí sice možná nejpříměji, ale zato přes kopečky vyskytující se kolem Skalice a dál. Na svou stezku po rovince po cyklostezce č.6003 do Nošovic musím na chvilku zapomenout. Ale aspoň je zde možná více světla, jeden borec nám přisvicuje nějakým halogénem o průměru snad 15 cm, takže nechtěných vlítnutí do děr v asfaltu je minimálně.



Na této akci platí, že závodění je tabu, no "rychlíci" se vždy najdou, není to však důvod, aby je někdo proto s kulovnici střílel. Jinak ale fakt party na sebe (nebo spíš na něžnější pohlaví, zastoupené asi z jedné třetiny) čekají a to nejen u "naší", ale je to vidět i u dalších , co se nám podařilo dojet. Byly chvíle, kdy náš peloton tak tvořilo možná i 70 lidí. No pro náhodné a nezasvěcené pozorovatele to musel být úkaz skutečně ojedinělý. O jiném pěkném úkazu můžu mluvit zase já a to, když zvednu hlavu nahoru. Nebe je momentálně poseto hvězdičkami, co jen oko dohlédne. Zvláštní ale na tom všem je, že se mi zdá, jakoby zpoza kopců sem-tam něco zablesklo. Kolega se mi sice po dojezdu nahoru snažil vnutit myšlenku, že šlo spíše o blesky z foťáků, jelikož cyklisté byli v ten večer roztroušeni po celé oblasti, ale stejně právě v daném okamžiku mi nebylo vše jedno, hlavně když si člověk vzpomněl na ničivé účinky bouřek předcházejících dnů. I proto jsem se pojistil a těsně před odjezdem z domova si zkusmo proletěl internet, abych zjistil, že nejbližší bouřka po směru větru právě řádí až daleko v Jeseníkách a tak můžu být klidný. Ne však natolik, abych dlouho otálel na obvyklém odpočívadle na rozcestí U Papeže. Zde je místo kde se skupinky opět pořádně a dá se říct, že i naposled dávají dohromady, rychle se zbaští něco na posilněnou a hlavně většina shazuje přebytečné prádlo a taky nabírá sílu vítaným, leč krátkým odpočinkem. Jak mocnou přitažlivost asi má pro dnešní aktéry východ slunce, když někteří po pauze ani nesedlají svá kola a rovnou je tlačí před sebou vzhůru. No co stydět se není před kým, v té tmě stejně tak lehce nikdo nepozná a výkon to je možná dvojnásobný, vždyť kolo taky neváží pár gramů. A co já? Odhaduji, že si prozatím vystačím nahoře jen s lehkým moirovým trikem a dole by možná stačili jen kraťasy. Je totiž stále dost teplo a ani vítr pofukující v údolí tady po asi 2km stoupání nemá žádnou sílu. Tento "objev" mně tady překvapil už podruhé a ne nepříjemně. Čas pomalu běží, tempem podobným mému, budu však muset trošku přidat, protože po dalších dvou km už levá půlka oblohy vykazuje kaz a spousta hvězdiček se náhle někam ztratila. Snad mi to kolegové cyklisté odpustí, ale starost o sucho nad hlavou mě donutila využít toho, že mám cosi natrénováno a jal jsem se postupně užírat z "červeného hada" přede mnou. Zadní blikačky přede mnou dovedou krásně vést a ani si dopředu nemusím svítit. Sranda by byla, kdyby právě teď někdo jel shora, protože mám dojem, že takto "dočasně slepých" nás bylo víc. Jakoby bych to byl přivolal, asi 1,5km pod vrcholem, kdy se kolem začala tvořit mlha, se ze zatáčky vyřítil shůry jedoucí cyklista, naštěstí vyzbrojen hned dvěmi světly. Nevím proč sjížděl tak brzo, možná jen správně odhadl situaci, která časem skutečně nastala. Jen bych rád věděl kolik lidi cestou dolů vylekal. Mně však čeká ještě kousek cesty opačným směrem a asi po hodince a čtvrt od rozcestí u Papeže mám vystaráno. Kolo odstavuji před "Šantánem" a po chvilce konečně vcházím dovnitř, kde ještě zbylo několik volných míst. Samozřejmě si nechávám vystavit certifikát, podobně jako i všichni ostatní dorazivší cyklisté (prý nás bylo 130 !) a také jako i už 2x předtím dostávám malý dárek od sponzora. A sám si zároveň 2x sponzoruji Radegasta, hlavně po tom prvním to jen tak zasyčelo.



Certifikát


Protože cyklista všude přátele má, po chvilce se rozpoutala družná debata, týkající se jak jinak,hlavně cyklistiky. Co tady jiného taky dělat, když jsme tu tak brzo. Ale na druhé straně asi je to menší zlo, protože kolem třetí hod. už přijíždějí kamarádi notně zkropení deštěm a honem se převlíkají do suchého. Začínám tušit, že ze sluníčka ráno asi nic nebude, protože do svítání se situace ani za mák nezměnila. A lepší to nebylo ani po páté hod. a tak za mírného deště opouštíme postupně náš dočasný azyl a sjíždíme dolů.



Ráno v dešti


Zas máme o důvod víc přijet sem příští rok znovu i když v průběhu sjíždění jsem si myslel pravý opak. Bohužel asfaltka zhotovená před mnoha mnoha lety, už čím dál víc vykazuje, jak se na ni projevuje zdejší drsné klíma a děr je na ni požehnaně. Takže opatrnost je namístě a za mokra jakbysmet. S trochu navlhlou spodní části oblečení pak už dole při projíždění obce Krásná si pochvaluji nápad vzít výjimečně sebou i pláštěnku, bez ní bych průduškám a plícím moc dobrou službu neudělal. Protože teplota se stále drží na solidní úrovni, vlhkost skoro nevnímám a déšť ustal úplně. Můžu říct, že to zas byla trochu změna proti dřívějšku a jelikož mám malé jubileum v počtu výjezdu na Lysou, dovolím si parafrázovat to s tou větou o kuřeti : Lysá Hora - deset x jinak. Dobré náladě tedy nic neschází a navzdory spánkovému handicapu relativně svěží upaluji domů přes Nošovice, Dobrou, F-M, Sedliště a cíl v Havířově-Šumbarku mám dosažen krátce před půl osmou. Na kole mi přibylo 107km za celk. čas jízdy 5.hod.40min., max. r. 48km/h. prům. 17,6 km/h. Pikantní na všem bylo to, že krátce po ulehnutí do lůžka se opět spustil silný liják a prý trval víc jak 2 hod., jak mi později potvrdili rodinní příslušníci, neboť já už jsem tuze spinkal.