Jako správní bajkeři jsme se ani nezabývali možností výběru ze silničních závodů, kde byly na výběr tratě 120 a 200km, ale rovnou jsme se dívali na MTB. Tam jsme si mohli vybrat z délek 30, 60 a 90km. Z osobních důvodů přišla na řadu krátká, 30km trasa, kterou lze specifikovat jako výjezd a sjezd kopce. Alespoň tak by se to mohlo zdát při prozkoumávání profilu trati. Tak tomu bylo týden před startem.

Hodinu a půl před startem již ale bylo vše jinak. Startovní nervozita začala krátce po prezentaci, která proběhla ve velmi rychlém tempu a nebyl ani náznak blížícího se zádrhelu, natož aby nějaký přišel. V osm hodin ráno, hodinu před startem silniční části a hodinu a půl před startem MTB, se náměstí hemžilo všemi druhy lidí. Silničáři se pomalu rozjížděli, kuřátka na grilu se začínaly pomalu objevovat a lid bajkerský projevoval maratónskou horečku. Nebylo se čemu divit, tradiční shon na poslední chvíli byl zde s námi. Vše ale probíhalo očividně bez problému včetně prodeje triček, které si mohl kdokoli zakoupit. Nic tedy nebránilo tomu, aby 15.minut před startem byla většina závodníků již na místě, čekajíc na startovní povel. Ten přišel přesně o půl desáté a stádo se vydalo na svou pouť.

Ta vedla prvních pár kilometrů po asfaltu a jak jinak než do kopce. Tam se stádo roztrhalo a do prvních známek terénu vjíždělo v rozumnějších vlnách. Jak se později ukázalo, nebyl to ještě terén, jak se na mnohých maratónech honosně pyšní šotolinová cesta, ale bylo to zajímavé zpestření, kudy nás chtěli navést do úzké cestičky vyjeté uprostřed obilného pole. Odtud již následoval pouze skutečný terén, který jsme opustili až 2 km před koncem prvního kola.

Terénní část byla tradičně ve znaku kamení. Jakkoli velké či malé kamínky nás na cestách provázely vlastně celou cestu. Full byl jednoznačnou výhodou, protože až do 15km se téměř neustále stoupalo a neustálý kontakt zadního kola s podkladem byla výhoda.

Na 15km se ale vše zlomilo a začalo se klesat. Nejdřív velmi pozvolna, po širokých cestách, které nás ale posléze navedly na krásné single traily, kde si jezdec mohl vyhrát s bajkem dosyta. Bohužel se mi toto pohrávání stalo osudným a přehazovačka mi vletěla do drátů. Nedalo se nic dělat, 3 km před cílem přišel na řadu single speed. I když je to řešení nouzové, na pevných rámech je na nouzové dojetí vhodné. Ne tak na mého fulla Merida XC Mission. Řetěz, který se automaticky přesunul do nejvíce vypnuté polohy dokonale zablokoval jakékoli známky odpružení a dojetí do cíle bylo provázeno spolu trpěním s ložisky na rámu.

Ale konec dobrý, všechno dobré. Cíl nebyl příliš daleko a byl dokonale obklíčen fanoušky. Ti fandili nehledě na čas, postavení, vyčerpání, tým a vzhled prakticky komukoli, kdo tuto krásnou trať zvládl.

V cíli na všechny závodníky čekal výběr z guláše nebo těstovin a nápoje.

Celkovou pohodovou atmosféru podtrhovala skvělá práce pořadatelů a vynikající počasí, protože i když zprávy hlásily na zbytku území déšť, sem přišel až před pátou hodinou odpolední, kdy většina závodníků již byla v cíli.