Brněnská padesátka

V sobotu 22.května se v Brně na letišti Medlánky konal další závod seriálu Kolo pro život. Na startu se ve všech kategoriích objevilo i přes razantní zhoršení počasí kolem osmi stovek účastníků. Nad Brnem se ráno stahovaly deštivé mraky a teplota připomínala spíše březen než polovinu května. Naštěstí si počasí dalo říct a bikery slibovaný déšť nepotrápil.

Protože mě minulý týden postihly nevolnosti (ne nepodobné těm, které měli někteří z účastníků Silesia maratónu, na kterém jsem podotýkám nebyl) a necítil jsem se ještě úplně fit, rozhodl jsem se pojmout maratón jako pohodovou vyjížďku. Poprvé jsem nejel maratón jako závod, ale jen v poklidném tempu. Jinak jsem dělal doprovod své sedmnáctileté dceři, která se momentálně potýkala s výkonnostní krizi.

Zaváděcí úsek proběhl na travnaté ploše letiště a sloužil k tomu, aby se závodní pole trochu natáhlo. Celá trať se kromě zaváděcí části skládala ze dvou 25 kilometrových okruhů, jejichž profil nebyl nijak náročný. Výjezdy a sjezdy byly určeny pro všechny výkonnostní kategorie. Je pravdou, že v některých výjezdech mnozí svá kola tlačili, ale to bylo způsobeno spíše horší kondicí než nesjízdnosti terénu. Vůbec celá trať byla krásně "jetitelná" a nevyžadovala velké jezdecké umění. Jediné místo, kde bylo nutné slézt z kola, bylo pár kilometrů před cílem. Spadlý strom se skutečně nedalo přejet ani přeskočit, a tak zde každý poctivě seskočil ze svého bika. Jinak se většinou jelo po lesních cestách. Jen místy bylo trochu víc klouzavého bláta po nočním dešti, ale nic co by průměrně zdatný biker nezvládl. Za sucha musí být trať velmi rychlá. Po absolvování prvního kola se závodníci dostali do prostoru startu a cíle, kde byla druhá občerstvovačka.

Vzhledem k tomu, že jsme na můj vkus nejeli nijak rychle, mohl jsem si maratón dokonale užít. Bez obtíží jsem byl schopen důkladně vnímat a sledovat okolí i ostatní cyklisty. Potěšil mě mimo jiné můj pocit z jízdy ve srovnání s ostatními. Cyklisté, které jsme předjížděli nebo, kteří předjížděli nás, byli mnohdy ve stavu kompletní vyčerpanosti, zatímco já se cítil jako na pohodové nedělní vyjížďce. Při občasném čekání na dceru jsem pouštěl lidi před sebe a kochal se jejich pozorováním. Je zajímavé sledovat bikery, kteří jsou výkonnostně o něco slabší. Přiznejme si, že člověka škodolibě potěší, když vidí, že někdo nemůže zatímco on sám jede v naprosté pohodě.


Malá ukázka profilu trati, jak vše zaznamenal můj Polar.


Velkým zážitkem pro mě bylo pozorovat profesionála fotografa v akci. Tedy přesněji fotografku Markétu Eng, která je známá svými fotografiemi například z Tour de France. Bylo až neuvěřitelné, jak bravurně se dokázala držet jako spolujezdec na krosové motorce a nerozbít přitom dva foťáky, jejichž cenu jsem se raději nepokoušel ani odhadnout.


Situace na startu


Do cíle jsme sice dorazili až po třech hodinách na celkově 240. a 241.místě, ale dceři to stačilo na vítězství v kategorii juniorek a cíl závodu byl splněn. Navíc jsem poznal maratón z té jeho nezávodní stránky a musím říct, že jsem se moc bavil. Všem doporučuji jednou za čas projet si obdobný závod v naprosté pohodě. Člověk si může v klidu popovídat se "soupeři", vidí a vnímá věci, na které při větším nasazení není čas.

Situace krátce po startu


Celkově jako první přijel do cíle za necelé dvě hodiny Jaromír Purmenský (ČS MTB), před Slovákem Milanem Barenyim (Trek KCK Oslany) a Tomášem Tvrdíkem (ČS MTB). V ženské kategorii zvítězila Kateřina Bohatá (Scania Vella Apache), před Martinou Němcovou (Pells Hard Bikeres) a svou sestrou Barborou Bohatou (Scania Vella Apache).


Související články a zajímavé odkazy

http://www.b50.cz/