Kolem Mostu s torzem kola

Po článku z minulého týdne, který pojednával o mé krásné zkušenosti ze závodu ČP v Kutné Hoře se Vám chci tentokrát svěřit se svými pocity z 3. ročníku Kolem Mostu s kolem. Možná nejlepší bude má reakce na emailový dotaz mého kamaráda Tomáše "Jakej byl závod?" Čtěte a bavte se. (Na můj účet:)

"Ty …. to byl porod. Do 34 km to byl super závod. Jeli jsme s jedním klukem a fakt jsme to valili dost dobře. Usek okolo jezera Matyldy jsem jeli dokonce rychlosti 39 km/h. Doma natrénovaný výjezdy na sjezdovku se vyplatily a tak jsem byl tentokrát já jeden z mála, kterej výjezdy netlačil. Sjezdy byly asi tak poloviční než v KH (nebo jsem od KH už zvyklej) a tak úplně v poho, ale na 34km jsem po vystoupání na Široký vrch na rovným useku mezi stromy chytil nějakej kámen nebo co a prostě jsem se poroučel přes řidítka na hlavu. Padal jsem hlavou na kameny a kebuli mi jen probliklo, že je štěstí že mám helmu. Ta mě asi vopravdu zachránila od nějakejch těžkejch problémů. A dokonce i vydržela. Seděl jsem tam chvíli otřesenej a myslel si že mám něco z hlavou, protože jsem viděl vše rozmazaně. Pak teprve jsem zjistil ze mam na očích zamlžený brejle.

Jeden z okolo projíždějících bikerů nechtěl věřit, že se mi nic nestalo a teprve po dvojím ujištění pokračoval v cestě. Na dálku mu děkuju. Takže jsem znova nasedl, ale nevšiml jsem si, že jsem píchnul. Při výměně jsem zjistil, že to byla jen taková malá dírka a tak to pomalu utíkalo. Trať vedla potom na silnici a serpentínama dolů pod kopec. Tlak v přední pneu si vesele ucházel, a tak když jsem v první serpentině chtěl zatočit, tak to už plavalo takovým způsobem, že jsem letěl na zem podruhý, a na asfalt a v 50km/h. Slušnej lišej: Sebral jsem svejch pět švestek. (Někde jsem tam nechal flašku) a jel dolů už strašně pomalu. Teprv teď jsem zjistil, že mám prázdnou duši a tak jsem zastavil že to opravím. Někdo na mě začal řvát, že do cíle je to už jen kousek tak jsem se naprosto nepochopitelně rozhodl, že to jen nafouknu a dojedu bez spravování. Kdybys mě viděl jak jsem to nafukoval tak by ses asi poďál smíchy. Já u toho funěl jak když jde prase z bukvic. To jsem rozdejchával ty pády. Nějaký malý dítě tam do mě ještě hučelo jak mi teče krev atd. No prostě paráda. Během nafukování mi nějaká dobrá duše postříkala největší rány desinfekcí. Ani nevím pořádně jestli to byl najatý zdravotník nebo jen duchapřítomný divák. Vím jen, že jsem žádné pálení, na které mě upozorňoval, necítil.

Ten kousek do cíle měřil 12km!!! A já jak blbec po každejch 3km vždycky musel sesedat a pumpovat. Tím pádem mě předjelo asi 30 závodníků. Kdybych já vůl to jednou vyměnil tak mam pokoj, takhle to bylo při každý zatáčce a při každým sjezdu znova vo hubu. Těch 12km jsem už ale jel jen abych dojel. Žádnej výkon. Až na okruhu kolem hipodromu jsem si řekl, že už bylo dost těch co zadarmo přišlo k mýmu skalpu a odrazil útok jednoho bikera z pořádajícího klubu. V tu chvíli jsem už jel hlavně po zadním kole abych nerasil ráfek. No nějak jsem se dostal do cíle. V tombole jsem samozřejmě nic nevyhrál :. To všechno by bylo v pohodě kdybych potom nezjistil, že mám bouchlej rám. V rámu mam promáčklinu jako sviňa. Kdybych měl radši lišej přes celý záda a rám v pořádku. No prostě hnus. Doufám, že s rámem není hnuto nějak moc, a že to je opravdu jen místně promáčknutý. Uvidíme. Nevím jestli se to dá nějak opravit, ale spíš ne. Jinak jsem byl překvapenej jak dnešní dresy dokážou ochránit před zraněním. Jel jsem s dlouhejma nohavicema a v krátkém dresu, a přesto že jsem se na silnici pěkně vyválel, mám odřený jen lokty. Dres mám na zádech sice prodřenej, ale "svoje" záda mám neporušený."

Tak to byla má bezprostřední, poměrně věrně vypovídající reakce. Můžu říct, že naštvání z pochroumaného kola ze mne stále ještě nevyprchalo, a že slova, která mi lítala z pusy po zjištění škod, byla opravdu jen pro otrlé. Myslím ale, že mne chápete. Pro spoustu z nás je jeho kolo miláček, který si kolikrát svého pána dokonale omotá kolem prstu. Tomu mému se to navíc podařilo v rekordně krátké době :. Po shlédnutí výsledkové listiny jsem se přesvědčil, že jsem opravdu většinu trati jel ve velmi slušném tempu a měl našlápnuto na velmi pěkné umístění. Ve své kategorii jsem byl 20 ze 41 startujících a nakonec jsem děkoval bohu, že jsem na základě předpovědi počasí den před závodem při prezenci "vyměkl" a z původně přihlášených 101 km se přehlásil na 46km trať. Kroužit ještě jeden okruh by byl asi pořádný očistec.


Mějte se krásně, noste helmu a kdo chce může mi přispět na nový rám:-)
Štěpán