Kopřivnický Drtič 9.8.2003 - pozvánka

zcela ujetá akce, aneb co by člověk neudělal pro 6 razítek.

Tak takový maraton, jaký připravují kopřivničtí pořadatelé, se úplně vymyká ze všeho, na co jsme zvykli u všech ostatních maratonů u nás. Podařilo se jim vytvořit opravdu pohodový maraton, který není vůbec o závodění, ale čistě o bajkování a to ve velmi náročném terénu, ale přesto s jezdivou tratí a vhodnou prakticky pro každého. Jak to dokázali, skloubit tohle všechno dohromady? Jednoduše.

Tak především se nezávodí. Toho docílili tím, že první v cíli nejsou nijak oceňování a první časový limit je dostatečně dlouhý, plných 11 hodin a v praxi znamená pouze zahájení tomboly 11 hodin po startu. Druhý časový limit je ještě volnější, můžete být na trati třeba i 15 hodin. Navíc maximální trasa, kterou každý účastník dostane zakreslenou a popsanou v kvalitní barevné mapě, je schválně zvolená obtížnější a tak většina ráda využívá pro návrat do cíle některou ze zkracovaček. Suma sumárum každý na startu ví, že má před sebou plno času a variabilní trať a proto prostě závodit nemusí.

Další z věcí, které přispívají pohodě jsou kontrolní body, kde se sbírají do mapy razítka. Jsou to totiž běžné horské chaty s běžnými turistickými razítky a v nich účastníci cestou pro razítko mnohdy nepohrdnou polévkou, běžným jídlem, či pivem na občerstvení. Během maratonu si tak klidně mohou dovolit 2-3 půlhodinové zastávky na jídlo, mimo jiné např. také tehdy, pokud se jim do cesty připlete dešťová přeháňka.

Možná si teď říkáte, tolik volnosti, to snad ani není maraton, ale jen taková projížďka od hospody k hospodě. Z toho vás ale vyvedou 2 věci.

Zaprvé pravidlo. Ano, Drtič má dokonce jedno pravidlo a tím je to, že každý jede po nejdelší stanovené trase dokud má dostatek fyzických (a i psychických) sil a až teprve potom, co nemůže, tak najede na jednu ze zkracovaček, která ho dovede po kratší trase údolím do cíle. Je to skvělé mít možnost se až na trati rozhodnout, jak dlouhou trasu ještě chci jet. Tou druhou věcí je trať. Za nejdelší trasu by se nemusel stydět kterýkoliv velký maraton u nás. Schválně se podívejte na graf převýšení: z různých udolí (ve výšce 350 až 500 m.n.m) se celkem 3x stoupá do větších výšek, než 1100 metrů, jednou z toho na Lysou horu, nejvyšší vrchol nejenom Beskyd, ale všech maratonů u nás (1323 m) a jen stoupání na tento jeden jediný kopec má více než 1000 metrů výškových! Nejdelší trasa tak má 130 km a hodně přes 3000 metrů převýšení. Nejsou to ale jenom čísla, co činí trať zajímavou, mnohem hezčí jsou výhledy nejen z Lysé hory, ale také ze Smrku a turisticky známých Pusteven a Radhoště.

Takže pro shrnutí:
pohodová jízda, pokecání si se stejně „postiženými“ lidmi, kteří vám v případě nouze na trati pomohou, jízda horami s pěknými výhledy, které máte čas si vychutnat, velké převýšení, velké oblasti, kde nepotkáte ani živáčka, ale i vysílení, proklínání sama sebe, že jsem si vybral ještě další úsek nejdelší trasy, to vše je prostě Drtič.

Za to vše na vás v cíli zápis do dojezdové listiny, pamětní medaile, odpočinek, občerstvení a případné štěstí v tombole, kde se losují vesměs praktické věci. A ani kvalitní mapa s vlastními vydobytými razítky není jako suvenýr k zahození.

Závěrem se hodí doplnit jen výši startovného, která opět činní příjemných 100,-Kč (do 25.7.) a odkaz na stránku této akce: www.cykloart.cz/drtic

Tak co, přijedete si užít pohodu a prověřit si své síly?

Fotogalerie:

559x700


559x700


700x559