BIKEMARATHON DRÁSAL 2003

Stalo se již tradicí, že vždy první prázdninový víkend hostí město Holešov baikovou akci, jejíž sláva sahá i za hranice naší republiky – Bikemarathon Drásal. Letošní ročník se nijak nelišil od jiných svou náročností, ale přesto byl něčím zvláštní – jednalo se o jubilejní 10. ročník a zároveň také o mistrovství České republiky v bikemaratonu. Závod dlouhý 115 km (ve skutečnosti kvůli objížďkám cca 120 km) s převýšením okolo 3500 m otevřel svou náruč neomezenému množství bajkerů – přesto se přihlásilo „pouze“ okolo 1000 odvážlivců…

V pátek 4.7.2003 probíhala v holešovském kině Svět prezentace – vše proběhlo hladce. Za doklad o zaplacení startovného jsem dostal tašku s dvěma tričky (jubilejní 10. Drásalovo a tričko Kola pro život), Carbosnackem, startovním číslem a různými propagačními materiály týkající se nejen závodu. Už v tento den se ale nad Holešovem na asi půl hodinky spustil poměrně vydatný déšť, což nevěštilo nic dobrého… Po prezentaci jsem si dal lehkou večeři a šel poměrně brzo spát. Vzbudil jsem se ale asi v půl třetí a vůbec nemohl usnout. Že by starťák??? No to snad ne! Asi po hodině uvažování nad tím, jestli to je starťák nebo ne, jsem konečně zalomil…

Sobota 5.7.2003 – den D. Venku svítilo slunce, bylo něco okolo 16º C, takže ideální stav. Naložil jsem kolo a vše potřebné do auta a jeli jsme směr Holešov. Měli jsme menší zpoždění, takže jsme jeli co to dalo. Úplně jsme ale zapomněli na to, že náš „šíp“ už má nějaký ten rok a proto jsme asi 8 km od Holešova potupně zastavili a dolívali destilku do chlazení. Díky tomuto jsem se na holešovské náměstí – místo startu – postavil v 7:41, tedy čtyři minuty před startem. Po chvíli tlachání s kámošem se ozval výstřel a pak hned rána jak z děla. Vlna rozjíždějících se bikerů se konečně dostala k nám, odrážíme se od země a jedeme. Bohužel jsem kvůli mému pozdějšímu příchodu stál až v poslední lajně a neměl tak zcela jasno, co se děje přede mnou.

Po startu jsem nasadil takové přijatelné tempíčko a předjížděl. Přece jen byl Drásal můj letošní první maraton, takže jsem měl jediný cíl – dojet!!! Výhodou bylo, že se z důvodu nesjízdnosti ustoupilo od jízdy terénem a jelo se po asfaltu v podstatě až na Rusavu, odkud se stoupalo na Hostýn. Nejdříve bylo ale nutné zvládnout ostré stoupání z Rusavy na Grapy, čehož jsem se hodně obával, ale s ostatními jsme to projeli docela svižně. Na Hostýn se mi jelo krásně, sjezd z Hostýna byl ale dost dlouhý a začaly mě dost bolet ruce, takže jsem si dole ve Chvalčově na rovné cestě zhluboka oddychl. Jelo se mi parádně a cesta rychle ubíhala – ani jsem nevěděl jak a octl jsem se na Tesáku, kde byla první z devíti občerstvovaček. Dál se jelo taky příjemně, ale závěrečné úseky ve stoupání na Kelčský Javorník jsem stejně jako ostatní šel pěšky. Trasa odtud pokračovala sjezdem do Rajnochovic, který je pěkný, ale taky dost bolestivý. Z Rajnochovic vede krásná cesta do Láz (další občerstvovačka), pak se pokračuje sjezdem do Jarcové – část trasy z Rajnochovic až do Jarcové se dá považovat za odpočinkovou (žádné prudké výjezdy) a podařilo se mi posunout se zde o hodně míst dopředu. Pořád se mi jelo parádně, pověsil jsem za bajkera v dresu týmu Rock Machine Cyklo MAX a s ním dojel až do Jarcové. Na Trojáku u další větší občerstvovací stanice jsem se chvíli zdržel jídlem, pitím a spravováním pedálů. Z Trojáku jsem opět vyjel svižněji, ale pak začlo to pravé peklo. Kousek od Trojáku (někde mezi 85. a 90. km) začalo fakt hodně pršet, prochladl jsem a už se mi nepodařilo se rozjet. Posledních 30 km Drásala jsem se tedy hodně trápil a taky se posunul zpět dozadu, odkud už jsem se až do konce závodu nevyhrabal. Navíc byla trasa opravdu dost rozmočená a měl jsem bláta fakt dost. Pojem „bláto“ je ale hodně zobecněný – chvílemi to byl písek, chvílemi jíl, ale každopádně to bylo hodně nepříjemné. Do cíle jsem přijel totálně morálně vyčerpaný. Těch posledních 30 km trápení mě stálo hodně sil a slalom na klouzavé louce u cíle mi taky nepřidal.

Jinak se mi ale Drásal moc líbil – trasa je náročná, ale opravdu pěkná, jen těch posledních 30 km si ještě zajedu projet za sucha. Zdálo se, že ti nejrychlejší se většímu kontaktu s deštěm vyhnuli. Zvítězil Ivan Rybařík a odnesl si tak mistrovský titul pro rok 2003. Mistrovské dresy se ale rozdávali i v dalších kategoriích – na oficiálních stránkách Drásal Teamu Holešov by se měly výsledky brzy objevit. Kromě vyhlášení pěti nejlepších v každé kategorii se losovala také tombola a celý večer byl zakončen akcí zvanou „Drásalova Moon Night“.