Jizerských 24 hodin mtb

Bojovníci na poli mtb a všichni extrémní vyznavači této disciplíny si přišli na své v Hrádku nad Nisou 14. - 15. června. Konal se zde už 9.ročník Jizerských 24 hodin mtb. Jak je patrné z názvu, kdo chtěl uspět musel během té doby najet co nejvíce sedmnácti kilometrových okruhů vedených v rozmanitém terénu.

Ti co si nebyli jisti sami sebou, ještě před prezentací hledali někoho k sobě. Ano, nestartovali jen "blázniví" jednotlivci, ale také dvojice. Setkat jsme se tak mohli s kategoriemi muž-muž, muž-nemuž, nemuž-nemuž /nemuž = žena/ a samozřejmě s kategorií jednotlivci, ke kterým jsem se také zařadil.

Centrum závodu bylo opět situováno do kempu Kristýna, ke kterému nemůže snad být žádná vítka.

Start byl pro všechny společný přesně ve dvanáct hodin. První okruh jsme absolvovali s předjezdcem a poté se už závodilo pěkně zostra. Až by se zdálo, že závod nebude trvat 24 hodin.

Okruh rozhodně nepatřil k nejlehčím, převýšení 280 metrů na 17 km je určitě dostačující k vyhrání si sám se sebou:
Zajímavý byl například už začátek, kdy se sjíždělo z hráze rybníka po pěkných kořínkách a písku. Trocha techniky ale rozhodně nezaškodí : Poté výjezd, pěkně táhlý, tak jak to má být. K silným zážitkům určitě patřil sjezd přes odvodňovací koryta a také sjezd louky, kde můj computer naměřil 75 km/hod.

Ti co letos vsázeli na brzký východ slunce, měli jako já smůlu. Obloha se zatáhla a ve dvě hodiny ráno se přehnal deštík, který některé osvěžil a jiným přivedl deprese, se kterými se každý musel vypořádat sám, neboť doktor Cimický na startu chyběl.

Nechybělo ale obecenstvo okolo tratě. Musím říci, že když vedle mě v noci v lese někdo zařval "dávej, dávej" tak jsem do toho skutečně šlápl. Ještě že už nebylo co upustit… Nevím jak na tom byli ostatní, ale mě letos potkala krize kolem třetí hodiny ráno, kdy bolest pravého kolena mě přinutila jezdit prakticky jen o levé noze. Alespoň jsem prodělal výcvik podle Lance.

Jednou jsem musel zdolávat celé stoupání pěšky. Tady bych chtěl poděkovat předjíždějícím, kteří konstatovali, že jsem už hotovej. Po silné vrstvě gelu Fastum a se zaťatýma zubama jsem další kolo udělal docela ve slušném čase.

Zkrátka na 24 hodinovce, i když jste dobře připraveni, vás vždy může něco překvapit. Jste-li nachystáni na kolabující techniku a máte i náhradního bajka, dostane vás koleno. A naopak.

Pro mě nejzajímavější částí závodu byl okamžik kdy jsem vjel do prostoru startu a cíle jen pár minut před koncem závodu. Musím říct, že dav mě tak zblbl, že jsem vyrazil do dalšího okruhu a tak konec pro mě znamenal až 40 minut po 12 hodině. Nicméně dobrých pár metrů :
24 hodin na horském kole je rozhodně závodem, který stojí za vyzkoušení. Můžete mít jakýkoliv plán, taktiku, ale skutečnost může být po pár kolech úplně jiná. Rok do dalšího závodu je dlouhá doba a tak se třeba uvidíme 28.června na 24 hodin Zašová.

Výsledky

Poř. Jméno Km
Ženy
(jediná sólistka)
1.Obročníková Jana 333,75 km
Muži
(celkem jich dojelo 30)
1. Kostelník Jan 459 km
2. Kopecký Petr 442 km
3. Čechlovský Miroslav 441,66 km
4. Žurek Roman 391 km
5.Šoukal Vít 375,22 km
6. Kopáček Pavel 357 km
7. Boček Rudolf 340 km
8.Tandler Jan 323 km
9.Šváb Petr 306 km
10. Hnízdo Petr 306 km
Muž - muž
1. Šťastný Roman, Tobolka Milan 570. 85 km
2. Myšík Vladimír, Brabec Pavel 558,86 km
3. Slezák Jan, Bačina Marek 549,66 km
Muž - žena
1. Kohoutová Andrea, Rejholec Michal 493,0 km
2. Blažková Vendula, Dostál Aleš 459,0 km
3. Zavřel Libor, Roubínová Lenka 436,78 km