Závod horských kol - pohled z druhé strany

Pravidelní čitatelé stránek bajk.cz se již dověděli, jak založit cyklistický klub, či jak uspořádat závod horských kol. Vše bylo ověřeno naší "tvrdou" praxí. A nejinak tomu bude také nyní. Závod v XC se uskutečnil a tady je pohled z druhé strany.

Na počátku byl nápad. Uspořádat závod horských kol. V lednu se zdálo vše snadné. Získáme-li povolení od lesů, města, atd. a přidáme-li trochu práce, dostaneme bezvadný XC závod. Tak by to mělo být. Nicméně jsme nějak opomněli lidský faktor.

Po opatření formalit z úřadů jsme se již mohli těšit na to, jak všem bikerům představíme naši trať. Chystáte-li se "spáchat" závod, tak vězte že od této chvíle na vás čeká mnoho událostí, se kterými jste tak nějak nepočítali.

Po opatření formalit z úřadů jsme se již mohli těšit na to, jak všem bikerům představíme naši trať. Chystáte-li se "spáchat" závod, tak vězte že od této chvíle na vás čeká mnoho událostí, se kterými jste tak nějak nepočítali.

Předně je nutné si uvědomit, že v klubu jsou také jenom lidé, kteří mají své závazky a povinnosti. Tedy, že v okamžik kdy je nejvíce potřebujete jsou zaneprázdnění, či si způsobili nějaký úraz. Nicméně toto vše se dá zvládnout. Například tak, že ráno budete vylepovat plakáty, dopoledne vyřešíte spor v klubu, odpoledne zjistíte, že nejsou drátky ani nic jiného na připevnění čísel a večer můžete opět začít lepit a to i tam, kde jste již byli. To vše a mnohem víc se dá zvládnout. Co ale nelze jsou pomluvy.

Nás například potkala jedna z oboru financování. Snad celým krajem se prohnala rychlostí uragánu zpráva, že nemáme sponzory, tudíž závod nebude. Stane-li se to týden před závodem, je to problém. Sliboval-li si dotyčný co fámu vypustil to, že se závod neuskuteční, měl smůlu. Bohužel s pomluvou se těžko bojuje a přestože dokážete opak, vždy tam někde bude stín pochybností.

To byla první skupinka "škodičů" jak jsem si tyto individua pojmenoval. Ta druhá nepoužívá slova, ale ruce. Tedy smiřte se s tím, že pokud den před závodem máte skvěle vyznačenou trať, ráno tomu tak již nebude. Prostě a jasně, není nic lepšího, než organizátorům zpříjemnit čas před závodem tak, aby museli sáhnout po rezervách mlíka a barvy.

Obzvláště nebezpeční jsou snaživí škodiči. Ti nezlikvidují značení, ale naopak ho šetrně přemístí a vytvoří tak zcela novou trasu.

Když překonáte všechny tyto problémy, smíříte se s tím, že zkrátka pořád bude někdo nespokojený, například se sluncem, které svítí nesprávným směrem, zjistíte že je čas odstartovat závod. V součastnosti již chápu, že starty bývají velmi často opožděné.

Rozhodně je velká zkušenost nestartovat, ale odstartovat závod. Sledovat, jak se liší profi, rádoby profi a hobby závodníci. Bohužel musím konstatovat, že se nám čím dál častěji vyskytuje agresivita. A tak jsme mohli být například svědky toho, jak jistý mladý závodník pojmenoval svého kolegu těžko napsatelnými výrazy, když se nenechal dobrovolně předjet. Musím říci, že četnost těchto případů mě poněkud vyděsila. Pozoruhodné rovněž je, že podobné věci se dějí i v kategorii dětí do 10 let. To si ovšem účty nevyžřizují mezi sebou jen závodníci ale i rodiče.

Je po závodu. Časy byly změřeny bez problémů, výsledky se tisknou. Vězte ovšem, že pro závodníky to bude vždy pomalu.

A je čas předávání cen. Mám pocit, že kdyby po předávání cen nebyla tombola, tak by tam zůstali jen oceňovaní. Je snad problém uznat kvality soupeře? Asi ano, když dělá potíže například jen potlesk pro vítěze.

Tombola. Po závodu druhá, nebo snad v některých případech první nejočekávanější událost. Lístky s čísly se žmoulají v prstech a čísla letí z osudí jedno za druhým. Ceny jsou pěkné a je jich dost. Ovšem na každého nedojde. A tak můžete v davu slyšet slůvka, kdoví jak to s tou tombolou bylo.

Čas uklízení, počítání, bilancování, tak ten nám nastává po tombole. A tak se vám může stát, že přitom přepočítávání zjistíte, že někam zmizelo 60 párků, že někteří z pořadatelů si dávali ve velkých měrách pivko, zatím co druzí neměli ani jedno. Zjistíte také, že zaneprázdnění členové klubu, kteří se přišli přece jen alespoň podívat, nakednou celý závod organizovali, atd. Zkrátka čas a situace říci jasně NE! Pořádat další závod? Už nikdy!

Den druhý. Spánek.

Den třetí. Jdete dop svého oblíbeného bike-shopu, kde slyšíte chválu na trať, na ulici vás zastaví známý, že to bylo super, situace v klubu se uklidnila, v tisku vyšel pozitivní článek o závodu,... Že by to bylo přece jen úspěšné? Tak to abychom příští rok uspořádali další, větší, lepší.....